Nezdařené nokturno :: Hradec nad Moravicí - zpravodajský server

Úvodní stránka Tisk Mapa stránek RSS

AKCE
 
 
 

 

 

Kontakt

Za lepší Hradec, z.s.
Pod Hanuší 473
747 41, Hradec nad Moravicí

info(zavináč)hradecinfo.cz

Nezdařené nokturno

28.03.2009 12:20

Byl letní podvečer posledního srpnového dne roku l806. Prašnou silnicí přijížděl od města Opavy směrem k Hradci kočár tažený dvěma bělouši, v němž seděl Napoleonův generál Savari spolu s komisařem Moutonem a dvěma sličnými společnicemi. Kočár provázela švadrona kyrysníků, vedena dvěma nižšími důstojníky. Obloha byla pokryta tmavými mraky a z ovzduší bylo cítit napětí blížící se bouřky.

Před branou Hradeckého zámku družina zastavila. Z kočáru vystoupily dámy za pomoci svých kavalírů. Na povel jednoho z důstojníků sesedli kyrysníci z koní, které uvázali a zamířili do blízké krčmy. Dámy provázené generálem Savarim, komisařem Mountim a dvěma důstojníky, kteří se přidali, kráčeli parkem k hlavní budově zámku.

Dříve než stačil jeden z důstojníků uchopit klepadlo vstupní brány, již jim v ústrety přicházel komoří, který s úklonou panstvu oznámil, aby jej ráčili následovat do Zahradního sálu, kde je očekává kníže Karel Alois Lichnovský s chotí.

Kníže se strojenou servilitou příchozí společnost přivítal. Generál Savari stroze poděkoval za přijetí a z jeho slov i gest, která je provázela, čišila patřičná nadřazenost. Francoužští důstojníci po vyhrané bitvě u Slavkova se cítili tak, jako by byli pány světa.

Po přívítání kníže pozval hosty k bohatému pohoštění. Zatím co panstvo hodovalo, v jižní komnatě Hradeckého zámku seděl u spinetu Ludwig van Beethoven. Duchem byl nepřítomen, plně zaujatý kompozicí sonáty F moll tak, že ani nevnímal hlahol bujaré společnosti, který sem skrz otevřené okno místy doléhal.

Komoří nestačil nosit nové lahve výborného Portského vína, jež s přibývajícím veselím společnosti rychle ubývalo. S ubývajícím vínem přicházel na řadu i drsný vojenský humor, který se střídal s oplzlými písněmi.

Generál si posteskl: „Milý kníže, je tu všeho hojnost, jen hudba nám chybí.“

Kníže se omlouval, že je již příliš pozdě na to, aby sehnal hudebníky. Snad ze strachu o svůj majetek nebo, aby si snad panstvo nemyslelo, že nechce jejich žádosti vyhovět, zmínil se o vzácné návštěvě mistra Ludwiga van Beethovena, kterého hudbymilovný kníže se svou chotí právě hostil.

Savari se zasmál a prohodil: „To je, ale vzácná náhoda, tak sem s ním!“

Kníže se po těchto slovech na chvíli zarazil, ale v zápětí povolal komorníka, ať na jeho výslovné přání přivede mistra, aby společnosti zahrál. Komorník s patřičnými obavami, neboť mistr přikázal, že nechce být rušen, se odebral do hudebního salonu. Musel mistrovi příkaz knížete několikrát opakovat, než jej Beethoven, kterého vyrušil od práce, začal brát na zřetel. Na chvíli se zamyslel a poté s velkou nelibostí komorníka následoval.

Bujaří hosté ho přivítali potleskem. Beethoven se lehce uklonil a usedl za piáno. Za malou chvíli se sálem nesla krásná melodie nové, ještě nedokončené sonáty. Mistr se znovu ponořil celou svou duší do svého díla, když k němu náhle přistoupil jeden z nižších důstojníků a familierně jej plácl přes plece se slovy: „Muzikante, zahrej něco veselejšího!“

Překvapený Beethoven vyskočil od piána a obrátil se na knížete, jenž tuto trapnou situaci způsobil a zvolal: „Kníže, čím jste vy, jste bez své zásluhy, za to vděčíte jen svému rodu, takových jako vy je a bude tisíce, však Beethoven je jenom jediný!“ 

Spěšně sebral part a rozčílený vyběhl ze sálu. „Co si ti napudrovaní panáci o sobě myslí, já nejsem jako můj přítel Goethe, abych se šlechtě klaněl, nikdy jsem nebyl a také ze mne nikdy nebude patolízal.“

Uložil do brašny pár věcí, navlékl plášť a vyběhl do noci. Venku zuřila bouřka a lilo jako z konve. Rozčílený mistr běžel bez cíle parkem, až promočený k ránu došel k Jelenické lesovně. Zde se ho ujal lesmistr Magerla. Za několik dnů po této příhodě se Beethoven odebral do Opavy, kde jej zastihl omluvný list knížete Lichnovského.

Beethoven znovu navštívil Hradec až v roce l8ll. Není známo, zda knížeti zcela odpustil nebo, že zjistil platnost přísloví „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej!“

Ať tak, či onak, jisté je, že Hradecký zámek navštívila řada geniálních umělců Paganinim počínaje, Lisztem konče, ale není o nich známa žádná epizoda podobná té, kterou zde prožil Beethoven.

 

Autor: Vilém Vožda

 

Oficiální stránky MěÚ Hradec nad Moravicí