Hradecký rodák Kurt Gebauer vlétl do Galerie NoD. Jeho stručná retrospektiva je poklidná :: Hradec nad Moravicí - zpravodajský server

Úvodní stránka Tisk Mapa stránek RSS

AKCE
 
 
 

 

 

Kontakt

Za lepší Hradec, z.s.
Pod Hanuší 473
747 41, Hradec nad Moravicí

info(zavináč)hradecinfo.cz

Hradecký rodák Kurt Gebauer vlétl do Galerie NoD. Jeho stručná retrospektiva je poklidná

Hradecký rodák Kurt Gebauer vlétl do Galerie NoD. Jeho stručná retrospektiva je poklidná

Publikováno: 24.1.2014

Retrospektiva v drobné Galerii NoD sice neukazuje dílo výtvarníka Kurta Gebauera v dostatečné šíři, ale trefně zachycuje esenci jeho tvorby. Expozice nezůstala mezi zdmi pražského výstavního prostoru ale levituje i v jeho bezprostřední blízkosti nad křižovatkou Dlouhé a Rybné ulice.

Mohlo by se zdát, že výstavu sochaře a výtvarníka Kurta Gebauera v Galerii NoD nazvanou Letmý průnik by se hodilo zařadit do programu spíš v létě. Plavající ženy, hrající si děti a upocení muži na pozadí bazénových dlaždiček či vlnek na rybníce evokují uvolněnou prázdninovou atmosféru.

Za banálním tématem lze však také hledat únik od reality před rokem 1989, který nejlíp vystihují černobílé fotografie zařazené do expozice. Tehdy ilegální nudapláže zachycené na snímcích jsou obrazem ostrovů svobody, jejichž atmosféra zřejmě Gebauerovi poskytovala nejen pocit volnosti, ale také nekonfliktní téma k tvorbě v podobě (většinou ženského) těla. 

 

Třeba ilegálně, hlavně veřejně

Díky tomu za normalizace Gebauerovo dílo balancovalo na hraně přípustnosti. Společně s Magdalenou Jetelovou, Ivanem Kafkou, Čestmírem Suškou a jinými se podílel na akci Malostranské dvorky. Umělci reagovali na nedostatečné možnosti pro vystavení svých děl v oficiálních galeriích a v roce 1981 zaplnili svými výtvory volná prostranství.

Zároveň je však dnes dvaasedmdesátiletý Gebauer autorem několika legálních soch ve veřejném prostoru, které na svém místě vydržely dosud. Nová obsáhlá kniha Pavla Karouse Vetřelci a volavky zmiňuje čtyři z nich.

Bronzová Alenka z roku 1982 stojí před základní školou v Libuši, Obludy z roku 1989 jsou antropomorfní hroudy z kamene, betonu a dlažby zasazené do parku rovněž na Praze 4. Minikrajina z počátku osmdesátých let v Ostravě-Fifejdách je výjimečným příkladem neotřelé formy dětského environmentálního hřiště, které je zajímavé i pro dospělé. Ve Stodůlkách v roce 1989 zasadil do krajiny Gebauer sochu ženy, která stojí rozpřažená nad vodní hladinou.

 

Napříč republikou

V tomto smyslu se expozice Gebauerova díla rozpíná daleko za hranice Galerie NoD i hlavního města. Třeba Běžící dívka z roku 1976 je k vidění před Domem umění v Opavě a Létavec zavěšený mezi korunami vzrostlých stromů zdobí park v autorově rodném Hradci nad Moravicí.

Tento fakt naznačil kurátor Jiří Machalický instalací Vznášení nad křižovatkou Dlouhé a Rybné. Světelné objekty se v bezprostřední blízkosti NoD objevily už několik týdnů před začátkem samotné výstavy. Motiv plavkyň, které se v centru Prahy tentokrát objevují ve dvojici, Gebauera provází už od studijních let. Od vycpaných soch se však posunul k užití laminátu a elektronických zařízení.

Sochy levitují také uvnitř galerie. V prostoru jsou rozvěšené postavy rozličných tvarů, které umělec poprvé instaloval v roce 1973 ve Vojanových sadech. Proces, jak se tehdy dostaly z ateliéru na stromy v parku, je zachycen na černobílých fotografiích.

Expozice připomíná také instalaci Český rybník, kde postavy sloužily jako chrliče improvizované fontány, či rozměrnější ponornou sochu na Vltavě z roku 2000.

 

Groteskní cachtání

Figury plynoucí v interiéru a exteriéru propojuje série pastelů Modré plavkyně z Petynky v prostoru kavárny. V hlavní části výstavy jsou pak k vidění také kresby tužkou a uhlem, akvarel a olej. Ačkoliv se výtvarné techniky liší, námět je v podstatě identický.

Z prací na papíře je ještě patrnější rozpor mezi zobrazením ideálu krásy a groteskním pojetím reality. Uvolněnost se v tomto případě přetavuje v pohodlnost, bezstarostnost v nedbalost a plynutí v cachtání. Soubor barevných fotografií poukazuje na český vkus pošramocený totalitou a staví klid na hranici mezi žádoucím a směšným.

V expozici se nejvíce vymyká videoinstalace se třemi sekvencemi, která však zůstává v kontextu "našeho malého českého". Dvě videa zachycují téměř identické pohyby tančících dívek, jedno z nich ale snímá folklorní vystoupení v tradičních krojích a druhé je natočené na diskotéce. Jako hudbu Gebauer použil zacyklený zvuk varhan. Na první pohled se zdá, že jde o třetí video, jenže při blízkém pohledu návštěvník zjistí, že stojí před sekvencí fotografií z představení.

Nazývat výstavu Letmý průnik retrospektivou působí příliš odvážně. Prostor Galerie NoD je příliš omezený, aby mohl nabídnout plnohodnotný průřez dílem Kurta Gebauera. Výstava ovšem trefně naznačuje esprit Gebauerovy tvorby: lehkost, se kterou přechází hranice budov, výtvarných technik i režimů.

 

Autor: Helena Kardová, převzato z www.art.ihned.cz

***

Oficiální stránky MěÚ Hradec nad Moravicí