Lenka Víchová o záchraně kamaráda nikomu neřekla :: Hradec nad Moravicí - zpravodajský server

Úvodní stránka Tisk Mapa stránek RSS

AKCE
 
 
 

 

 

Kontakt

Za lepší Hradec, z.s.
Pod Hanuší 473
747 41, Hradec nad Moravicí

info(zavináč)hradecinfo.cz

Lenka Víchová o záchraně kamaráda nikomu neřekla

Lenka Víchová o záchraně kamaráda nikomu neřekla

Jednou jsem se já a mých pět kamarádů vydali na procházku. Krásně svítilo sluníčko, a tak jsme se rozhodli, že půjdeme k řece. Když jsme tam došli, tak jsme se svlékli do plavek a šli se koupat. Moc jsme se bavili.

Jednoho z mých kamarádů – Lukyho – napadlo, že bychom se mohli potápět. Všichni souhlasili. Potápěli jsme se přibližně půl hodiny a jeden z mých kamarádů (Honzík) se rozhodl, že si zahrajeme vodní bitvu. Při hře ale Patrik shodil Honzíka do vody, Honza se nenadechl a začal se topit.

Tak začíná prázdninový příběh Lenky Víchové z Bohučovic. Ten pokračuje dramatickou záchranou kamaráda a končí téměř happy endem: Já jsem Honzíka měla moc ráda a on mne taky, a tak jsme spolu začali chodit a chodíme spolu do teď. (celý příběh si můžete přečíst na www.detskycinroku.cz/letni-soutez-s-alikem/)

Tento příběh, který se stal letos 6. července, se zalíbil také pořadatelům projektu Dětský čin roku 2011. Ti jej společně se serverem Alik.cz vyhodnotili jako jeden ze čtyř nejlepších prázdninových činů. Lenka tak kromě poděkování získala Phlat Ball, tedy moderní létající talíř, který se při letu promění v míč.

„Stalo se to při našem pobytu na chatě jednoho z kamarádů nedaleko Ostravy. Tu řeku jsme neznali, většina z nás tam byla poprvé. Dnes vím, že velikou chybou bylo, že jsme nedávali pozor a že jsme ani jeden neměli u sebe mobil, ale jsem ráda, že vše dopadlo dobře,“ říká jedenáctiletá žákyně šesté třídy Základní školy v Hradci nad Moravicí a dodává: „Byl to divný pocit, když jsme si uvědomili, že se Honza topí. Známe se od malička,“ vzpomíná Lenka na červencovou událost.

„Dva běželi do vesnice zavolat záchranku a já s Lukášem jsme se snažili pomoci Honzíkovi na břehu,“ dodává. Lenka o svém příběhu nikomu neřekla. Jen prý doma rodičům a sestře. „Nejprve jsem dostala strašlivě vynadáno, ale pak rodiče byli sami rádi, že to dobře dopadlo,“ vzpomíná Lenka Víchová.

Napsat o tom, co společně dokázali, ji nakonec dotlačili kamarádi. „Já už mám účet na alíkovi dlouho, ale asi by mne nenapadlo napsat do soutěže. Až když jsme se jednou znovu sešli a povídali si o tom, řekli mi, abych tam napsala,“ pokračuje Lenka a dodala, že nedoufala, že příběh zaujme. „Když jsem se dozvěděla, že se to lidem líbilo, moc mě to potěšilo,“ svěřila se.

Jak se zdá, Lenka je tajnůstkářka. Nepochlubila se ani spolužákům, ani učitelům. „Je to pro mne překvapení, mohla třeba v hodině slohu příběh napsat tak, jak to děti občas dělají. Ale nenapsala,“ řekla nám ředitelka školy Radka Očadlíková.

Oceněné příběhy byly pak automaticky zařazeny do projektu Dětský čin roku 2011. Porota pak vybrala v pěti kategoriích po pěti finalistech. Z nich lidé mohou vybírat a hlasováním na webu www.detskycinroku.cz určit vítěze. Hlasování ale končí už 13. listopadu. Je tedy nejvyšší čas jednotlivé příběhy si přečíst a hlasovat.

Autor: Martin Kůs (www.opavsky.denik.cz) 10.11.2011

 

Oficiální stránky MěÚ Hradec nad Moravicí