Pomník pruským vojákům z války roku 1866 :: Hradec nad Moravicí - zpravodajský server

Úvodní stránka Tisk Mapa stránek RSS

AKCE
 
 
 

 

 

Kontakt

Za lepší Hradec, z.s.
Pod Hanuší 473
747 41, Hradec nad Moravicí

info(zavináč)hradecinfo.cz

Pomník pruským vojákům z války roku 1866

Pomník pruským vojákům z války roku 1866

Publikováno: 28.1.2014

Na konci roku 2014 proběhla na hradeckém hřbitově rekonstrukce pomníku připomínajícího oběti Prusko-rakouské války – krátkého válečného konfliktu, který v letních měsících roku 1866 zasáhl rovněž Čechy, Moravu a Slezsko. Tento článek má za cíl čtenářům přiblížit některé další podrobnosti týkající se nejen této méně známé památky, ale také samotného dopadu války v roce 1866 na Hradec a okolí. (Zpracováno dle autorova článku v časopisu Bellum 1866; č.1/2011, který vydává Komitét pro udržování památek z války roku 1866 v Hradci Králové.)

Rakouské Slezsko stálo v roce 1866, oproti očekávání rakouských stratégů, poněkud stranou zájmu Pruska. Proto i hmotné památky na tuto prusko-rakouskou válku jsou zde méně časté. Stranou zájmu odborné veřejnosti, ale také místních obyvatel, stál dlouhou dobu rovněž pomník třem pruským vojákům zemřelým na choleru a tyfus v obcích Hradec a Podolí, které jsou dnes místní části města Hradec nad Moravicí.

Památka je ve vlastnictví města Hradec nad Moravicí a nachází se na městském hřbitově na konci uličky mezi 1. a 2. pořadím – čelní stranou obrácena ke hřbitovnímu kostelu sv. Jakuba. Pomník z pískovce je tvořen latinským křížem s tzv. jetelovým ukončením ramen. Celková výška od horní hrany základu po vrchol kříže je cca 450 cm.

Na čelní straně podstavce je vysekán tlapatý kříž a pod ním nápis:

Hermann Bachert

Wilhelm Grisard

Georg Jessulath

1866

Na zadní straně pak text :

Karl Fürst

von Lichnowsky

den in treuer Erfüllung ihres

Berufes gestorbenen

Füsilieren des 2. ostpreuβsischen

Grenadier Regiments Nr. 3

V překladu: Karel, kníže Lichnovský fyzilírům 2. východopruského granátnického pluku č. 3, zemřelým při věrném plnění jejich povolání.

Tři vojáci, kterým je pomník věnován, byli zařazeni do 2. východopruského granátnického pluku č. 3 pod velením plukovníka von Blumenthal. Pluk byl v roce 1866 zařazen do 2. armády generála pěchoty korunního prince Fridricha Wilhelma, 1. armádního sboru, 1. pěší divize a 2. pěší brigády pod velením generálmajora svobodného pána von Barnekov. Před válkou byl štáb pluku a mírová posádka v Königsbergu (dnes Kaliningrad). Ze stejné oblasti tehdejší provincie Východní Prusko se rekrutovala většina vojáků pluku (dnešní Kaliningradská oblast Ruské federace, polské Varmijsko – mazurské vojvodství a část Pomořského vojvodství).

Pluk v roce 1866 spolu s 1. armádou postupoval z výchozích postavení ve Slezsku a zúčastnil se bitvy u Trutnova 27. června. Dle soupisu ztrát z války 1866 zde ztratil 90 mužů z nichž 23 padlo na bojišti, nebo zemřelo později na následky zranění. Na moravském bojišti v Biskupicích  u Tovačova, byli 15. července tři zranění. Větších ztrát – 144 mužů – však pluk utrpěl díky úmrtím na choleru, tyfus a další infekční nemoci a to již od počátku tažení (jeden z prvních mrtvých byl již 22.6. v dolnoslezském Zhořelci). Později při postupu na Moravu umírají vojáci např. ve Svitavách a Moravské Třebové (15.7.). Většina obětí infekcí pak zemřela ve druhé půlce července v lazaretech v Tovačově, Prostějově, Dubu nad Moravou a v okolí. Na počátku srpna pak zřejmě nastal přesun a další mrtvé nacházíme v Přerově, Potštátě a nakonec ve Slezsku v Odrách, Hradci, Opavě a také již opět na území Pruska v Ratiboři (9.9.).

 

V Hradci a Podolí dle soupisu zemřeli tito vojáci:

- 5. srpna 1866 zemřel na choleru v Hradci ve věku 25 let (nar. 1840) fyzilír 10. setniny Wilhelm Grisart, příslušný do obce Klein Reitsch, okres Stallupönen (dnes Něstěrov – Kaliningradská oblast Ruské federace).

- 9. srpna 1866 zemřel na tyfus v Hradci ve věku 24 let fyzilír 12. setniny Georg Jesulat (Jessulat), příslušný do obce Dwarischken (nazýváno také Löbelshorst – zaniklá osada se zámkem a dvorem na dnešní hranici mezi Kaliningradskou oblastí a Litvou) okres Pillkallen (dnes Dobrovolsk – Kaliningradská oblast).

- 19. září 1866 zemřel na tyfus v lazaretu v Podolí osmnáctiletý fyzilír 10. setniny Hermann Bachert, příslušný do obce Krakau (dnes Krasnyj Bor) v okrese Labiau (dnes Polessk – Kaliningradská oblast).

K okolnostem vystavění pomníku, ale také k událostem v Hradci nad Moravicí v roce 1866 existují pouze útržkovité písemné prameny. Jisté je, že po několika incidentech koncem června 1866, došlo 5. července k obsazení nedaleké Opavy, tehdy již opuštěné rakouskou armádou,  pruskými jednotkami pod velením grenerálmajora von Knobelsdorff. Předpokládáme, že ve stejných dnech došlo
i k obsazení strategicky významného Hradce. Podle některých pramenů byla na Hradci část vojska ubytována v domech a část ve stanovém táboře na tzv. Mariánské louce (dnes okolí hotelu Belaria
u silnice do Žimrovic). Přestože bylo obyvatelstvo většiny obsazených míst ve Slezsku zatíženo povinnými rekvizicemi, byly vztahy s okupační armádou víceméně bezproblémové – na Hradci také zřejmě díky kázni vojáků ovlivněné, jak bude uvedeno níže, zájmy pruského majitele panství.

Jak již bylo mnohokráte napsáno, velkou hrozbou civilistům i vojákům byly v roce 1866 epidemie tyfu a cholery, které přesouvající se vojska již od počátku konfliktu spolehlivě roznášela po Čechách, Moravě i Slezsku. Na Opavsku se během dvou měsíců vystřídala celá řada okupačních jednotek, kromě toho bylo jistě i hlavním směrem při stahování pruských jednotek z Moravy, resp. transportu raněných a nemocných na území Pruska. Častého průchodu a střídání vojsk nebyl ušetřen ani Hradec. Z kroniky školy z nedaleké obce Benkovice se například dovídáme že: „7. srpna 1866 přišlo z Opavy na 800 Prušáků. Najedli se a zase se do Opavy vrátili. Toto se opakovalo několikrát.“

Důležitým pramenem k událostem z roku 1866 jsou také matriky zemřelých místní římskokatolické farnosti. Ze zápisů je zřejmé, že epidemie se zde rozšířily především v obci Podolí. Na onemocnění cholerou, tyfem a zapálením střev jsou zaznamenána následující úmrtí: duben a červenec po 1 osobě, září 8 osob, říjen 17 osob, a po jednom zemřelém v listopadu a prosinci. Většina obětí zemřela mezi 19. zářím a 13. říjnem 1866. V sousedních obcích byla epidemie rozšířena především ve vesničce Benkovice (13 obětí), 3 lidé zemřeli v Kajlovci, 2 v Brance a 1 v Žimrovicích.

Pro nás nejzajímavější je zápis v matrice Podolí, kde mezi zemřelými z října je zřejmě dodatečně vloženo, že 19. září zemřel a 20. září byl pohřben Herman Bachert „k. pruský Füsilier 3. pluku“. Zemřel ve věku 18 let na „Abdominal tyfus“ a jelikož byl protestantského vyznání pohřbil jej pouze místní hrobník Kašpar Šimon. Zajímavé je i místo úmrtí, kterým je dům č. 65 v Podolí – dodnes stojící na Zámecké ulici. Zde je třeba připomenout, že poslední pruští vojáci odešli z nedaleké Opavy
o den později 20. září a dva dny nato se tam vrátil rakouský pěší pluk č. 1, který zde byl posádkou.

Stavitelem hradeckého pomníku byl Karl Timoleon Maria Faustus Lichnovský (*19.12.1819 Hradec - +18.10.1901 Hradec).  Karel Maria, jak bývá často zkráceně nazýván, byl 5. knížetem z původně českého rodu Lichnovských z Voštic, který vlastnil hradecké panství od roku 1778. Své rodové statky však měl i v dalších částech Slezska, které po prusko-rakouských válkách v 18. století připadly Prusku. To bylo také jedním z důvodů pozdější výrazné orientace členů rodu na Prusko završené právě osobou Karla Maria. Ten, jako druhorozený syn, začal svoji kariéru budovat v pruské armádě u 2. zeměbraneckého hulánského pluku, kde dosáhl hodnosti majora. Po tragické smrti staršího bratra Felixe v roce 1848 převzal knížecí titul a ujal se správy rodových majetků. Při tom se projevil jeho výrazný podnikatelský talent. Na svých panstvích úspěšně podnikal v zemědělství, cukrovarnictví, výstavbě železnic a dalších oborech. Nebál se využívat moderních metod a nových postupů, naproti tomu si však potrpěl na konzervativní vystupování ve stylu vysoce postaveného aristokrata a okázalost s jakou se projevoval například při zařizování a nákladných přestavbách svých sídel. V roce 1854 se stal dědičným členem pruské panské sněmovny, přátelil se s císaři Vilémem I. a Vilémem II, které také několikrát přivítal na svých statcích, byl držitelem nejvyšších pruských vyznamenání (Řád červené orlice 1. třídy, Řád černé orlice, Královský hohenzollernský domácí řád – velkokomtur a dalších).

Stále také usiloval o svoji další seberealizaci v armádě. Zřejmě jako určitou formu podpory politiky Viléma I. a kancléře Bismarcka, žádal krále o přijetí do armády během konfliktu s Dánskem v roce 1864 – byl však odmítnut. Svoji žádost opakoval v roce 1866. Tehdy již byl vyslyšen a 10. března 1866 povolán na podzimní cvičení Slezského hulánského pluku č. 2. Místo cvičení však probíhala skutečná válka a jednotka knížete byla zařazena do sboru generála von Knobelsdorff, který ve dnech
5.-14. července 1866 operoval právě na Opavsku, kde Karel Maria vlastnil panství Hradec.

 Co se týká jeho další vojenské kariéry – 12. září 1866 byl přeložen k řadovému Slezskému hulánskému pluku č. 2, kde byl po ukončení války zařazen „à la suite“. V roce 1868 byl povýšen na podplukovníka, v roce 1870-1871 se zúčastnil prusko – francouzské války za což byl v roce 1873 povýšen na „skutečného plukovníka jízdy“. Z válečné kořisti zakoupil v roce 1875 čtyři děla a převezl na svůj zámek v Chuchelné. Dvě později daroval městu Ratiboři, zbylé dvě jsou dodnes k vidění ve sbírkách zámku Hradec nad Moravicí.  Další povýšení následovala v roce 1879 (generálmajor), 1884 (generálporučík) a postup završil ve svých 74 letech v roce 1893 jako generál jízdy. 

K válce 1866 a osobě Karla Maria Lichnovského se váže i pověst o postavení obelisku v hradeckém zámeckém parku. Tento obelisk stál na jedné z vyvýšenin zámeckého parku poblíž tzv. Černých vrat. Na počátku 60. let 20. století však bylo místo přeměněno na tzv. Pionýrský vrch a původní obelisk byl nahrazen novým (snad s použitím původního materiálu) s bronzovým znakem pionýrské organizace a tabulkou s názvem místa. Takto, ale s odstraněnými tabulkami, zachován dodnes.

V místopisné literatuře se objevují různé verze pověsti, avšak bez odkazu na konkrétní dobové prameny a dosud vyvolávají v historických souvislostech mnohé otázky. V jedné z verzí pověsti přijíždí kníže v červenci 1866 od své jednotky v okupované Opavě navštívit hradecké panství a tam na něj v zámeckém parku vystřelí četník, který jej v první chvíli nepoznal a viděl v něm pouze nepřítele. Naštěstí jej nezasáhl a kníže na místě události nechává později postavit pomník. Kde se však vzal na okupovaném území rakouský četník, nebo proč se k takovému bezprecedentnímu útoku na pruského důstojníka nezachovaly písemné zprávy, když v pramenech nalézáme i zprávy o drobných výtržnostech typu hanlivých výroků vůči Prusům?

Jiná verze pověsti opět popisuje střelbu na knížete, tentokráte však po skončení války, kdy je na něj údajně vydán rakouskými orgány zatykač pro velezradu za jeho účast na okupaci. Kníže tajně přijíždí na své panství, je však prozrazen a pokouší se na koni uprchnout zámeckým parkem pronásledován četníky, kteří střílí...  Tato verze je zřejmě blíže pravdě, neboť o zatykači na knížete, střelbě a útěku z Hradce před rakouskými četníky hovoří několik zmínek zveřejněných v pruském dobovém tisku krátce po okupaci. Spíše než účastí Lichnovského na okupaci však byly jeho problémy s rakouskými zákony vyvolány soubojem, při kterém v březnu 1866 zastřelil v uherském Pressburgu (dnes Bratislava) svého soka hraběte Nemes.

Žádné výrazné a trvalé omezení asi rakouské sankce neznamenaly, protože kníže na Hradci dál  nerušeně podnikal a již několik let poté v letech 1874-95 završil rozsáhlé novogotické přestavby zámku nákladnou výstavbu honosných hospodářských objektů – dnes známých jako tzv. Červený zámek. Protože spolu s přestavbou zámeckého areálu docházelo i k výrazným úpravám zámeckého parku, mohl být obelisk vystavěn také pouze proto, že byl stejně jako altány, pomníky a sochy módním doplňkem většiny zámeckých parků té doby.

Ačkoli pruská okupace v roce 1866 nedopadla ve prospěch Karla Maria Lichnovského připojením okupovaných území k Prusku a tím opětovným spojením jeho panství v jednom státě, chtěl postavením pomníku na hřbitově, jistě alespoň způsobem jemu vlastním, demonstrovat svůj postoj hrdého pruského důstojníka a vlastence. O tom zda je pomník i místem skutečného posledního odpočinku vojáků můžeme pouze spekulovat. Jisté je, že nebyli pohřbeni všichni do jednoho hromadného hrobu, ale minimálně do dvou. Umístění pomníku splňuje jednak předpoklad pohřbení nekatolických cizích vojáků – u zdi na okraji hřbitova, jednak vysoké nároky donátora na čestné umístění v centru hřbitova, naproti kostelu, který byl do počátku 20. století také místem posledního odpočinku Lichnovských. Každopádně má dnes Hradec nad Moravicí výjimečnou památku, která si zaslouží naší další pozornost.

 

Autor: Marek Wolf

Fotogalerie: Pomník pruským vojákům z války roku 1866

1 | 2 >>
***

Oficiální stránky MěÚ Hradec nad Moravicí