ROZHOVOR s Milanem Bátorem 'Nové břehy skončily. Doufejme, že jen na čas' :: Hradec nad Moravicí - zpravodajský server

Úvodní stránka Tisk Mapa stránek RSS

AKCE
 
 
 

 

 

Kontakt

Za lepší Hradec, z.s.
Pod Hanuší 473
747 41, Hradec nad Moravicí

info(zavináč)hradecinfo.cz

ROZHOVOR s Milanem Bátorem 'Nové břehy skončily. Doufejme, že jen na čas'

ROZHOVOR s Milanem Bátorem 'Nové břehy skončily. Doufejme, že jen na čas'

 

Kulturní veřejnost se po dvou letech rozloučila s ojedinělým projektem multikulturního časopisu Nové břehy. Vydavatelé rozloučení pojali jako retrospektivu dvou let své práce. Během nich vyšlo osm čísel.

O časopisu jsme si povídali s jeho zakladatelem, šéfredaktorem Milanem Bátorem.

Co vedlo k rozhodnutí ukončit vydávání?

Vydávat časopis není jednoduchá věc. A dát si do názvu přízvisko „kulturní“ , to už je na pováženou. Vždyť kultura je záležitost duše a vytváření hodnot. Jak píše Diviš: „Toť zaživa sic umírat, ale přec jen v zázraku!“ Končíme, protože jsme za dva roky nenašli spolupracovníky, kteří by byli schopni pokračovat dál.

Protože separace a izolace v kultuře je stejně neštastná a smutná jako v jiných lidských činnostech. Nenašli jsme prostě osobnosti, které by se mohly na vydávání podílet, a nesehnali jsme dostatek peněz. Psalo nám spousta lidí z celé republiky, např. Pavel Šrut, že časopis je moc pěkný, kladně nás ocenili v Právu, A2, Hostu, ale v rodném městě Opavě se člověk dočká štiplavých poznámek pana Martinka, či naprostého ticha.

I tak to v malém městě chodí. Ale což, pauzu a ticho jsme sami chtěli...

Jak ses ale nechal slyšet, není to definitivní konec časopisu...

Doufáme, že to není úplný konec Nových břehů, protože všichni věříme, že když počkáme dva tři roky, změní se situace s financováním kultury k lepšímu a vydávání opět obnovíme.

Nebýt manažerky Veroniky Melecké, nevydali bychom ani těch osm čísel. Její práce se nedá ani slovně zhodnotit, zvlášť v dnešní době, kdy je tak obtížné získat na něco grant. A snad se i kvalita časem sama prosadí: ta mezipauza, či interrupce, jak to nazval Zdeněk Smolka (zástupce šéfredaktora), je vlastně logická. Time out někdy neškodí.

Vraťme se ale k začátkům. S jakou vizí začaly Nové břehy vycházet?

Držel bych se při zemi. Žádnou vizi jsme neměli. Snad jen touhu ozkoušet si vydavatelskou praxi literárního časopisu až na dřeň možností. Čili starat se o finance, články, korektury, kvalitu příspěvků etc...

Proto jsme s bratrem Davidem vymysleli časopis a já na sebe v Ostravě na filozofické fakultě takříkajíc „nabalil“ kamarády, kteří začali spoluvytvářet obsah (Roman Rychlý, Roman Polách, Zdenka Veličková, Petr Horák...). Rád bych na tomto místě poznamenal, že do časopisu přispívali také profesoři a odborníci. (František Všetička, Irena Bogoczová, Veronika Ševčíková a další).

Byl prací studentů jen dílem. Dobrou polovinu článků každého čísla obstarali docenti a doktoři českých univerzit. Časopis dostal tělo. Dostal i ducha, který vlál na stěžni Víta Slívy, jenž se projevil jako náš nejpřísnější kritik a neúprosný korektor. A bylo to dobře.

V jakém nákladu Nové břehy vycházely a kde je lidé mohli získat?

Vydávali jsme v nákladu šesti set kusů. Nové břehy byly zdarma distribuovány výhradně v Opavě a Ostravě například v knihovnách, antikvariátech, kavárnách a podobně. Mohu říci, že se Nové břehy staly vyhledávaným časopisem, a když například vyšly v pondělí, ve středu už nikde k sehnání nebyly. Tento fakt sice někteří ostravští literáti humorně podtrhli větou: vždyť je to zadarmo!

Ale není to tak úplně pravda. Dnes je spousta věcí zadarmo a práchniví to na lavičkách, hnije to v podchodech či to žloutne na stojanech informačních center. Distribuci jsme vyřešili tak, aby si časopis našli četbychtiví nadšenci, a to se povedlo.

Nestalo se, že by např. v knihkupectví Academia, Librex, antikvariátech Fiducia, Fénix, nebo Domě umění města Ostravy zůstal nějaký výtisk ležet. Vše se rozebralo během týdne. A to pro nás znamenalo hodně.

Na stránkách časopisu se lidé mohli setkávat s tvorbou jak úplných začátečníků, tak i zkušených renomovaných autorů. To byl také původní záměr?

Ano, to byl původní záměr. A každý, kdo se literaturou zabývá aktivně, ví, že takto to má vyřešeno asi každý literární časopis. Mladým začínajícím básníkům, kteří dosud nikde nepublikovali, byla věnována rubrika Přístav: jakési zhodnocení jejich tvorby, byť strohé a přísné. Ale možná v tom je ta přednost, že ho psali lidé, kteří toho přečetli hodně a jsou schopni číst dobře i mezi řádky.

Ti renomovaní pak navštěvovali rubriku Současná tvorba, v níž jsme uvedli básníky Víta Slívu, Petra Hrušku, Radka Malého a další. Všichni patří k tomu podstatnému, co se v současné literatuře rodí a odehrává, a je nutno o jejich díle vědět.

Nové břehy ale měly nejen literární úroveň, ale na své si přišli i milovníci jiných uměleckých žánrů. Nepletu se?

Nosným pilířem časopisu byla samozřejmě literatura, ať už poezie, nebo próza. Časopis ale nesl podtitul kulturní čtvrtletník pro Opavsko a Ostravsko, takže jsme se věnovali všem kulturním aktivitám. Nechyběl film, divadlo, hudba, výtvarné umění nebo recenze sympozií, výstav v galeriích, dalších literárních časopisů v České republice.

Je to i tím, že obálku vždy tvořil jiný umělec: Jiljí Slíva (fotograf), Rostislav Herrmann (malba), Daniel Klose (sochař) nebo Ivanka Štenclová (malba). Z výše zmíněných by však neměl tu čest zveřejnit svá díla, nebýt Marty Zechové, která vytvořila celou grafiku a dělala také obálku posledního čísla, které máte možnost získat. Marta je velký talent současného výtvarného umění.

Pokud nebudeme mluvit o penězích, co ti kultura dává a bere?

Kultura mi dává možnost nadechnout se svobodně. A svobodně se také vyjádřit. 11. března budu hrát v Obecním domě s Oldřichem Janotou. Každý máme svou kulturu: někdo rád zajde na Donutila, někdo na Nohavicu a sémantický obsah slova se naplní. Učím své žáky mluvit spisovně česky, učím je tomu, aby dokázali ovládnout hudební nástroj. Není nic pěknějšího, než když se to povede.

Může se jednat o šestileté děvčátko, které poprvé stojí na pódiu před svými rodiči a třesou se mu kolena, ale nezapomene se uklonit! To vše je kultura a její síla je nevýslovná! Jak už ostatně výše napsal ten moudřejší z nás: básník Ivan Diviš.

Máš nějaké osobní přání?

Osobních přání je dost, ale dovol mi, abych je uchoval v tajnosti. Mým všeobecným přáním však je, aby hrubost a hloupost neválcovala tolik pokoru a vlídnost.

Autor: (Anna Sotolářová) 2.1.2010 www.opavsky.denik.cz

 

Diskusní téma: ROZHOVOR s Milanem Bátorem 'Nové břehy skončily. Doufejme, že jen na čas'

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Oficiální stránky MěÚ Hradec nad Moravicí