Rudolf Piecek: Paní kněžna byla vždy laskavá a přívětivá ke svému okolí :: Hradec nad Moravicí - zpravodajský server

Úvodní stránka Tisk Mapa stránek RSS

AKCE
 
 
 

 

 

Kontakt

Za lepší Hradec, z.s.
Pod Hanuší 473
747 41, Hradec nad Moravicí

info(zavináč)hradecinfo.cz

Rudolf Piecek: Paní kněžna byla vždy laskavá a přívětivá ke svému okolí

Rudolf Piecek: Paní kněžna byla vždy laskavá a přívětivá ke svému okolí

Úryvky z těchto vzpomínek psaných v roce 1993 nyní přinášíme. Na knežnu upomíná kromě jiného i kámen nedaleko Lisztovy vyhlídky, který sem byl přemístěn odjinud, a také cesta, která končí na Mechtildině výšině v přírodním parku na Hanuši.

Mechtilde Christiane Maria hraběnka Arco-Zinnenberg se narodila 8. března 1879 na zámku Schönburg v Bavorsku. Byla pravnučkou císařovny Marie Terezie. „Již na dívčím internátu v Riedenburgu si rozšířila znalosti francouzského, anglického jazyka a také byla úspěšná ve hře na klavír.

Později bez velké námahy hrála Beethovenovu Appasionatu zpaměti,“ vzpomíná Rudolf Piecek starší. Po internátě prožila mládí většinou v Mnichově. Otec převážně pořádal ve svém paláci ve Schwabingu pro svých šest dcer plesy a večírky.

Za Lichnowského se kněžna vdala v roce 1904

Po krátkém seznámení se provdala 22. srpna 1904 za diplomata Karla Maxe, knížete Lichnowského, pána na Křižanovicích, Chuchelné a Hradci. „Mladá knežna se tímto sňatkem dostala do tradiční rodiny a zároveň do aury Beethovenovy, který před sto lety jako přítel knížete Carla Lichnowského byl stálým hostem v jeho paláci ve Vídni, dvakráte navštívil Hradec a ve své závěti vyslovuje díky svému mecenáši,“ uvádí Piecek.

Poté zmiňuje také návštěvu Nicolo Paganiniho u knížete Eduarda na Hradci nebo několik návštěv Ferenze Liszta či jeho dcery Cosimy rovněž na Hradci. „Mladá kněžna se věnovala literární činnosti a její humanistické smýšlení se odráželo v tom, co psala i v tom, s kým se stýkala. Jako vypravěčka, esejistka a spisovatelka má své místo v německé literatuře,“ dodává Rudolf Piecek starší.

Podle něj se Mechtilda přátelila například se spisovatelem Karlem Krausem, Heinrichem Mannem nebo George Bernardem Shawem. Mezi její nejbližší přítelkyně patřila také Sidonie, baronka Nádherná, zámecká paní z Vrchotových Janovic. O ní také Mechtilde Lichnowská napsala povídku Der Zeichner (Kreslíř). Byla také autorkou několika knih jako Götter, Menschen und Tiere im Aegypten a napsala také několik dramat, jako například Ein Spiel vom Tode. „V eseji Beethoven im Grätz opěvuje Mechtilde starou lípu, která dosud stojí a je ozdobou hradeckého parku,“ připomíná Rudolf Piecek.

Podle něj byla také nadaná kreslířka, zhotovila svůj vlastní a manželův portrét. Sama se nechala třikrát malovat. Jeden z obrazů byl nedávno vrácen z Vídně do sbírek hradeckého zámku. „Kníže měl také zájmy sběratelské. Spolu se svou kultivovanou manželkou patřil k prvním obdivovatelům a sběratelům Picassových děl, byl členem různých uměleckých a vědeckých společností,“ dodává.

Karel Max se dal na diplomatickou dráhu

Svého manžela Karla Maxe následovala Mechtilde i do diplomatických služeb. Působil například na velvyslanectví ve Vídni, pracoval také v Pekingu, Stockoholmu a Cařihradě. V roce 1912 byl císařem Vilémem II. jmenován německým velvyslancem v Londýně.

„Kníže své jmenování přivítal, neboť toužil jako diplomat po takové činnosti. Spolu se svou manželkou si získali v této krátké době okruh známých – vysoce postavených osobností,” vzpomíná Rudolf Piecek. Na stěnách jejich sídla visely obrazy Oskara Kokoschky či Pabla Picassa, stálými hosty v rodině byli i George Bernard Shaw nebo Rudyard Kipling. „Velvyslanectví se stalo střediskem dokonalého vkusu a dobrého činu,” dodává Piecek.

Karel Max nesl těžce zostření mezinárodní situace a vypuknutí války. Ve svém úřadě se totiž snažil o udržení mírových vazeb mezi Německem a Velkou Británií. Jeho návrat do Německa po vyhlášení první světové války byl proto neveselý. Dokonce o své londýnské misi napsal memorandum Meine Londoner Mission, na kterém společně pracovali s manželkou a který byl namířen proti viníkům války. Za dílko si vysloužil císařovo obvinění z něvěrnosti a vládní činitelé mu vyhrožovali disciplinárním řízením. Byl také vyloučen z pruské horní sněmovny.

„Dne 27. února 1928, třicet let před spisovatelkou Mechtilde, zemřel Karel Max po krátké nemoci v Berlíně a nám všem zaměstnancům bylo oznámeno, že zemřel dopoledne v 10.30 hodin ve věku 68 let, zanechav vdovu kněžnu Mechtilde, děti prince Viléma, comtessu Leonore M. Helenu a hraběte Michaela Leopolda,“ píše Piecek.

„Pohřeb se konal v Chuchelné za účasti cizích diplomatů, kléru, šlechty, delegace z Ratiboře, zaměstananců a místní honorace, kteří tomuto Grandseigneurovi staré diplomatické školy vzdávali poslední glee. Tam jsem naposled zahlédl naši kněžnu s rodinou. Kníže je pochován v mausoleu, které nechal postavit jeho otec v blízkosti zámku,“ vzpomíná na událost Rudolf Piecek starší.

Vdova se znovu začala věnovat literatuře

Jako vdova se Mechtilde rozhodla, že se na delší dobu odstěhuje a bude se nadále věnovat spisovatelské činnost. Pobývala v Berlíně u své mladší sestry Alžběty Mary a roce 1930 se usídlila ve Francii, v Cap D´Ail na Cote de Azur, kde se v klidu věnovala spisovatelské činnosti. Její vztahy s rodinou byly dobré, zvláště se starším Vilémem udržovala čilé korespondenční styky. Mladší syn Michael emigroval v roce 1936 do Brazílie a dcera Leonore pobývala v letech 1934 – 1938 v Číně.

„Chci připomenout, že paní knežna ve styku se zaměstnanci a s okolím byla vždy přívětivá a laskavá. Vzpomínám, jak se v roce 1926 v laskavém hovoru ptala po mých rodičích a sourozencích,” dodává Rudolf Piecek starší. Podle slov jeho syna otec ještě jako malý chlapec osiřel. Mechtilde potkala náhodou v roce 1937 diplomata sira Ralpha Hardingera Peta, s nímž byla jako dívka krátce zasnoubena. Ještě koncem roku se vzali.

„Mechtilde se tak stala občankou země, kterou ona i Lichnowský milovali,” uvádí Rudolf Piecek. Před vypuknutím války střídavě pobývala v Mnichově, na Hradci a v Chuchelné. Vypuknutí války ji zastihlo v Mnichově. Znamenalo to pro ni odloučení od manžela, se kterým se již neshledala, protože zemřel 3. 9. 1945.

„Musela se pravidelně hlásit u gestapa, nakonec se vrátila otřesena na Hradec ke svému nejstaršímu synovi. Tam napsala mimo jiné tři ostré polemiky proti nacistům a Hitlerovi. Německého führera tak nenáviděla, že jeho vlastní jméno nikdy nevyslovila. Považovala ho za zločince a vraha,” píše Rudolf Piecek starší.

Jak dále v pamětech vzpomíná, platy kněžny Mechtilde, které jí byly na základě dědictví původně přiznány, byly zastaveny v roce 1943. „Krátce před ukončením války uprchla Mechtilde před sovětskou armádou se synem Vilémem s rodinou a dcerou Leonorou na západ a uchýlili se do jejího rodiště na zámek Schönburg v Bavorsku. V červnu se vrátila znovu jako vdova do Londýna,” uvedl Rudolf Piecek starší.

Mechtilde je pohřbena vedle českých letců

Po válce žila Mechtilde, která se podepisovala jako Ralph Peto Lichnowská, na samotě v Emimare Garden, kde dokončila některá svá literární díla. Tady jí také zastihla zpráva, že její přítelkyně z Janovic, Sidonie Nádherná umírá v Harfieldu. Jak dále Rudolf Piecek starší uvádí, Mechtilde Ralph Peto Lichnowská zemřela 4. června 1958 daleko od své rodiny v Londýně.

Byla pohřbena nedaleko Londýna na hřbitově v Brockwoodu. „Na tomto obrovském hřbitově najde návštěvník na oddělení roman-catholic, kde jsou také pochováni českoslovenští letci, kteří padli v boji proti nacistickému Německu, skromný zvětralý pomník z pískovce, místo odpočinku 218328.

V horní části pomníku po levé a pravé straně jsou uvedena data narození a úmrtí. Vpředu na okraji není vidět, ale dotekem prstu je tam znatelné jméno Mechtilde Ralph Peto Lichnowská,“ uzavírá Rudolf Piecek starší.

 

Převzato z: www.denik.cz

Fotogalerie: Rudolf Piecek: Paní kněžna byla vždy laskavá a přívětivá ke svému okolí

Diskusní téma: Rudolf Piecek: Paní kněžna byla vždy laskavá a přívětivá ke svému okolí

Datum: 05.01.2009

Vložil: Hana Víchová

Titulek: Mechtilde Lichnowski

Pro zájemce:
V Ústřední knihovně FPF Slezské univerzity v Opavě jsou pro zájemce k dispozici na toto téma 2 tituly:
Pfäfflin, Friedrich, Dambacher, Eva : Verehrte Fürstin : Karl Kraus und Mechtilde Lichnowsky : Briefe und Dokumente : 1916-1958. Göttingen, Wallstein Verlag 2001

Šírová, Šárka : Osobnost kněžny Mechtildy Lichnovské ve světle dochované korespondence. Opava, Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie 1998. [diplomová práce]

A dovolte mi poznámku: Jméno a příjmení by mělo být vždy uváděno ve správném tvaru, který je (ověřeno dle bibliografických citací ) Mechtilde Lichnowski.
Nevěřím, že na náhrobku v Brockwoodu je uveden český tvar příjmení Lichnowská. ... i v názvu německé knihy je tvar Lichnowsky....

Oficiální stránky MěÚ Hradec nad Moravicí