Seriál: Známé neznámé poklady zámku Hradce nad Moravicí :: Hradec nad Moravicí - zpravodajský server

Úvodní stránka Tisk Mapa stránek RSS

AKCE
 
 
 

 

 

Kontakt

Za lepší Hradec, z.s.
Pod Hanuší 473
747 41, Hradec nad Moravicí

info(zavináč)hradecinfo.cz

Seriál: Známé neznámé poklady zámku Hradce nad Moravicí

Seriál: Známé neznámé poklady zámku Hradce nad Moravicí


Příběh č. 3 – Příběh obrazu tzv. „Zvrhlého umění“…

Ve sbírkách zámku Hradce nad Moravicí se nachází nepřeberné množství nejrůznějších starožitných předmětů. Většina z nich patřila až do r. 1945 do majetku knížecího rodu Lichnovských. Tyto předměty byly jednotlivými členy rodu Lichnovských zcela záměrně zakoupeny nebo se do jejich vlastnictví dostaly jako dary.


Zbylá část sbírkového fondu se na zámku v Hradci nad Moravicí ocitla v poválečných měsících a letech po ukončení II. světové války. Tehdy byl zámek v Hradci nad Moravicí vybrán jako tzv. svozový objekt a posloužil jako úložiště nejrůznějším dochovaným historickým předmětům z blízkých i vzdálenějších poškozených aristokratických sídel Moravy a Slezska.


Mnohé z těchto předmětů jsou dnes vystaveny pro potěchu návštěvníků v rámci prohlídkových okruhů na zámcích v Hradci nad Moravicí a v blízké Raduni. Návštěvníci je mohou v období návštěvnické sezóny spatřit na vlastní oči a poslechnout si zasvěcený výklad lektorů. Jiné předměty však z kapacitních či koncepčních důvodů odpočívají doposud v depozitářích. Avšak i tyto nevystavené předměty uchovávají svá zajímavá svědectví z minulosti. Příběh jednoho z těchto předmětů Vám opět přinášíme…

Obraz „Cikánky u jezera“ unikátní dílo německého expresionisty Otto Müllera, aneb příběh „Zvrhlého umění“, které mělo být zapomenuto…

V monitorovaném depozitáři obrazů hradeckého zámku spočívá na závěsném sítě v řízeném klimatu unikátní - na první pohled velmi zvláštní obraz. Už jeho netradiční černožlutý rám vyzývá svého diváka k tomu, aby se o obraze dozvěděl více. Obraz díky tomu velmi živě a usilovně oslovuje a naléhá na svého diváka, resp. koketuje s prostorem, kde je umístěn a je přitom podružné zda se divák nachází v depozitáři nebo v prostorné výstavní síni.
Tento obraz se nazývá „Dvě dívky u jezera“, resp. „Cikánky u jezera“ a jeho autorem je výrazný představitel německého expresionismu – rodák z pruské Lubawky (dnes Polsko), malíř a grafik Otto Müller (1874 – 1930). Autor byl od roku 1910 opakovaně členem nejvýznamnější expresionistické německé výtvarné skupiny „Die Brücke“ (v překl. „Most“) a jeho díla se dnes nacházejí v nejprestižnějších světových galeriích.

 

 Mechtilda Lichnovská – kultivovaná milovnice moderního umění

Obraz se do hradecké sbírky výtvarného umění dostal nepochybně díky umění znalé a kultivované kněžně Mechtildě Lichnovské (1879 – 1958) manželce Karla Maxe Lichnovského (1860 – 1928) majitele zámku Hradce nad Moravicí, mj. proslulého diplomata a německého velvyslance působícího v Anglii v letech 1912 – 1914. 


Kněžna Mechtilda Lichnovská proslula v I. a II. desetiletí 20. století jako výrazná a kultivovaná osobnost pohybující se velmi obratně (zejména v Berlíně) v uměleckých a společenských kruzích. Znala se a přátelila se s předními výtvarnými umělci své doby jako např. Willi Geigrem, Oskarem Kokoschkou (který ji v roce 1916 portrétoval..) a sochaři Georgem Kolbem a Fritzem Hufem.


Obraz byl s největší pravděpodobností zakoupen osobně samotnou kněžnou u známého berlínského galeristy Fritze Begmanna v jeho obchodě na Albrecht Strasse. Svědčí o tom razítko galeristy na zadní straně rámu obrazu. Osobní nákupy byly pro kněžnu samozřejmostí a běžnou praxí. Nejinak byly zakoupeny do jejího vlastnictví např. obrazy Pabla Picassa  u galeristy Thannhausera v Mnichově... a mnohé další z nichž některé se již v obrazové sbírce zámku Hradce bohužel nenacházejí.
 

Otto Müller (1874-1930), Cikánky u jezera, olej na jutě, 104x84cm, nesignováno

Otto Müller (1874-1930), Cikánky u jezera, olej na jutě, 104x84cm, nesignováno, kolem r. 1914, na zadní straně vnitřního rámu razítko galeristy „Fritz Begmann, Künstler Magazin, Berlin-Steglitz, Albrecht Strasse 122“
NPÚ, ú.p.s. Kroměříž - Zámek Hradec nad Moravicí, foto : Luděk Wünsch

 

Německá expresionistická výtvarná skupina „Die Brücke“

          Müllerův hradecký obraz „Cikánky u jezera“ časově spadá do období mezi jeho návštěvou Čech, kam odjel již jako člen výtvarné skupiny „Die Brücke“ s Ernstem Ludwigem Kirchnerem v roce 1910 a kde navštívil české expresionisty v Mníšku pod Brdy a obdobím, kdy se stal profesorem na Staatliche Akademie für Kunst und Kunstgewerbe ve Vratislavi. (Zde působil od roku 1919 až do své smrti v roce 1930).
          Nejen v tomto obraze, ale v celé plejádě prací tohoto období je zřetelně patrné, že styl Otto Müllera se dosti podstatně lišil od stylu Die Brücke. S tím zajisté souvisí skutečnost, že po rozpadu Die Brücke byl Otto Müller schopen udržovat velmi úzké kontakty s umělci druhé významné německé expresionistické skupiny „Der Blaue Reiter“. (v překl. „Modrý jezdec“)
(Pozn. - kněžna Mechtilda Lichnovská vlastnila rovněž z této mnichovské expresionistické výtvarné skupiny dvě plátna : „Kočky“ a „Strach zajíců“ Franze Marca zakoupené u berlínského galeristy Herwartha Waldena). 

Účinek Müllerových prací nebyl nikdy násilný, ani útočný. Hlavním pramenem inspirace jeho malířského umění byla egyptská malba. Díky ní si osvojil zálibu v jednoduchých tvarech. Nositeli formálně-výrazových kvalit jeho umění byly, tak jako v případě prezentovaného obrazu, především cikánské akty, volně umístěné v rajských krajinách a bravurně vykreslené výraznými konturami. Jeho obrazy, a to nejen v tomto období, jsou vytvořeny zelenými, žlutými a okrovými tóny, odstupňovanými ve velmi rafinované hře světla a stínu od nejtemnějších po pastelově zářivé.
Velmi dekorativní formou jsou pojednány originální rámy jeho obrazů, které se stávají součásti výjevu, resp. jimiž výjev komunikuje s prostorem mimo obraz. Zde se nabízí jistá analogie s dílem Paula Gauguina.
         Hradecký obraz náleží plně do období I. světové války (1914-1918), které bylo nástupním můstkem k vrcholnému období Müllerova umění, symbolizovanému jeho Zigeuner-Mappe s devíti barevnými litografiemi z roku 1927, tvořícími velkolepé završení jeho díla.

 

Snahy o odstranění „Zvrhlého umění“

Po smrti Otto Müllera (1930) v souvislosti s nástupem fašismu v Německu na počátku 30. let 20. století, po pálení „neněmeckých knih“ (v roce 1933) a v rámci očišťování německé kultury od cizorodých prvků došlo také na odstraňování a ničení nežádoucího výtvarné umění (1937). Za zvrhlé umělce byli Hitlerovým režimem označeni malíři jako např. Pablo Picasso, Marc Chagall, Oskar Kokoschka, Vasilij Kandinskij, Vincent van Gogh, Ernst Kirchner a právě Otto Müller. Většinou se jednalo o nejvýznamnější představitele expresionismu a surrealismu. Po obrovské výstavě (nejnavštěvovanější výstava výtvarného umění 20. století se dvěma milióny návštěvníků) v Mnichově roku 1937, na které nacisté představili na 600 děl tohoto „Zvrhlého umění“ - něm. „Entartete Kunst“ (označováno také jako neněmecké či židobolševické umění) následovalo jejich odstraňování a zabavování pod dohledem ministra propagandy Josepha Goebbelse ve všech říšských muzeích a galeriích. Tyto ideově závadné obrazy, ale také sochy byly ničeny, prodávány do zahraničí v nejlepším případě byly jen uschovávány v depozitářích. Autoři těchto děl obdrželi zákaz činnosti. Díla „Zvrhlého umění“ bylo možné od r. 1938 na základě speciálního zákona zabavovat i konfiskovat dokonce i soukromým osobám ! (Obrazů Otto Müllera bylo v roce 1937 odstraněno z kulturních institucí na 357 ks…)

Zhlédnout mnichovskou výstavu  „Entartete Kunst“  a přenést se do pohnuté doby roku 1937 můžete ZDE:

Hradeckého obrazu Otto Müllera (podobně jako obrazů Oskara Kokoschky), se toto nacistické řádění nedotklo. Obrazy byly odvezeny zřejmě již ve 20. letech z Berlína na rodová sídla Lichnovských do Slezska – Chuchelné a Hradce. Müllerův obraz je proto dodnes součástí mobiliárního fondu státního zámku Hradce nad Moravicí a právem se řadí společně se dvěma obrazy dalšího představitele „Zvrhlého umění“ Oskara Kokoschky k nejpůsobivějším a nejvýznamnějším dílům počátku 20. století, které vlastní Národní památkový ústav ve svých sbírkách. K zajímavostem také patří bezesporu fakt, že ani jeden obraz tohoto významného a žádaného autora nevlastní ani tak významná instituce jako je Národní galerie v Praze.


V roce 1970 restauroval obraz dlouholetý hradecký občan a významný restaurátor Vladímír Terš (1920 – 2010).


Po dokončení závěrečné etapy (2014) generální rekonstrukce tzv. Bílého zámku v Hradci nad Moravicí se počítá s opětovnou prezentací tohoto obrazu v rámci znovu zpřístupněné zámecké galerie.

Autor: Mgr. Petr Havrlant, NPÚ, ú.p.s. Kroměříž – státní zámek Hradec nad Moravicí, havrlant@ostrava-npu.cz, Za lepší Hradec, o.s.

 

Diskusní téma: Seriál: Známé neznámé poklady zámku Hradce nad Moravicí

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Oficiální stránky MěÚ Hradec nad Moravicí