Straší na zámku duch Felixe Lichnovského? :: Hradec nad Moravicí - zpravodajský server

Úvodní stránka Tisk Mapa stránek RSS

AKCE
 
 
 

 

 

Kontakt

Za lepší Hradec, z.s.
Pod Hanuší 473
747 41, Hradec nad Moravicí

info(zavináč)hradecinfo.cz

Straší na zámku duch Felixe Lichnovského?

Straší na zámku duch Felixe Lichnovského?

Každý zámek a hrad má svou vlastní legendu či pověst. Pokud se navíc traduje, že tamější místa obývá duch pradávných majitelů, pak získává tato památka ještě více na atraktivitě. Výjimkou není ani zámek v Hradci nad Moravicí, který má svůj přízrak. Ducha Felixe Lichnovského.

Felixovo srdce je v místním kostele

Felix Maria Vincent André Lichnovský se narodil roku 1814 jako nejstarší syn Eduarda III. knížete Lichnovského. Vystudoval práva v Olomouci, ale poté se marně pokoušel uchytit v pruských diplomatických službách. Proto odjel do Španělska, kde se zúčastnil karlistické války jako pobočník dona Sebastiana, syna infanta Carlose.

Psal verše, cestopisy a přispíval do řady evropských listů. Poslední léta působil v poslanecké sněmovně Německého národního shromáždění ve Frankfurtu nad Mohanem. 18. září roku 1848 byl při neuvážené projížďce za město ve společnosti generála Auerswalda brutálně napaden rozvášněným davem táhnoucím ulicemi.

Jeho společník zemřel okamžitě, on sám pak podlehl zraněním později. Nejprve je pohřben ve Frankfurtu, poté ale, na přání rodiny, je jeho tělo exhumováno a převezeno do Hradce. Jeho srdce je uloženo ve stříbrné schráně v kostele sv. Petra a Pavla nedaleko zámku.

Dle dřívějšího výzkumu, který zde provedli specialisté na spiritismus, bylo údajně zřejmé, že tato relikvie vyzařuje velké množství jakési energie, která je nasměrována, a kterou se snad i nějak živí, na hradecký zámek.

Strašidlo? To snad ne!

Je sobota 18. září 2010. Dnes uplyne na den přesně 162 let od doby, kdy bývalý pán hradeckého zámku Felix Lichnovský odešel násilně ze světa. Tedy chvíle jako stvořená k tomu přesvědčit se na vlastní oči, zda je něco pravdy na tom, že se tu pravidelně v tuto dobu zjevuje jeho duch.

Jako rození skeptikové si nepřipouštíme žádné obavy. Ba naopak, eventualita vyhlídky na setkání s „druhou stranou“ v nás vzbuzuje bohorovný klid. Čím zřetelněji se však z šera vynořuje silueta hradeckého zámku, tím více se naše chůze zpomaluje a počáteční optimismus opadá.

Co když na tom přece jen něco je?

Sympatický kastelán nás uklidňuje

Před bránou nás již očekává kastelán Radomír Přibyla. Sympatický člověk, jenž zasvětil takřka polovinu svého života zvelebení hradecké dominanty, nám vrací trochu sebedůvěry. Svěřuje se nám totiž bez váhání, že on sám osobně nikdy ještě pověstné zjevení nespatřil. Ví prý o něm jen z vyprávění svých spolupracovníků.

Na druhou stranu, uvnitř prý dosud celou noc nestrávil. V jeho doprovodu tedy vstupujeme do areálu budovy Bílého zámku. Hra stínů v komnatách rozdmýchává v naši fantazii děsuplné výjevy. Postupně docházíme ke zjištění, že naše znovunabytá odvaha je ta tam.

Felix se zjevuje na schodišti

Nacházíme se v tzv. Hubertově síni. Sem jsme přišli dlouhou chodbou, vybavenou oddělenými místnostmi s instalovanými expozicemi. Z této haly, věnované patronu myslivců, vede také pootevřenými dveřmi cesta do prostoru kaple. Co je však hlavní, vybíhá z něj na první pohled obyčejné schodiště do vyššího patra. Právě toto místo však, jak jsme byli upozorněni, je tím, kde se údajně přízrak vyskytuje nejčastěji.

Úmyslně a dobrovolně se noříme do téměř všudypřítomné tmy. Usedáme naproti zmiňovanému schodišti. Upíráme na něj zraky a sledujeme odlesk světla, který na jeho podlahu skrze okno kreslí svit venkovních lamp. Tak, a jsme připraveni na vše.

Dutá rána: děs a hrůza

V nastalé atmosféře získávají zdejší dekorace přímo hororový ráz. Srnčí paroží se stává vzpínající umrlčí rukou, dvě halapartny visící na zdi jsou párem nehybných pozorovatelů a matné obrysy nábytku se pro změnu pohybují blíže a zase dále od nás. Občas se ozve tiché zašramocení ze strany, kde je kaplička. Sem tam vrznou ony neblahé schody a my doufáme, že to je jen tím, jak se vrací zpět do své polohy po naší předchozí exkurzi.

Když však přijde ostrý zvuk hodin, doprovázející odbití celé, pokouší se o nás infarkt. Vypadá to, jako by si s námi celý zámek pohrával. Smířeni s osudem, vyrážíme na obchůzku nahoru. Probíhá vcelku hladce. Až do chvíle, kdy se ze spodního podlaží ozve dutá rána. Nemít zbytky důstojnosti, asi bychom se hned chytili za ruce.

To ještě netušíme, že se nikdy nedozvíme, co se vlastně stalo. Raději pokračujeme a upínáme svou naději k tomu, že už nás nic podobného nepotká. Vcházíme do knihovny. V tom se aktivuje fotobuňka a ozáří přímo před našima očima přísně vyhlížející tvář posmrtné masky Felixe Lichnovského. Po prvním šoku na sebe bezděčně pohlédneme a naše oči mluví jasně: Do čeho jsme se to proboha nechali uvrtat?

Po bitvě generály

Když se vracíme, jsme už zase ti neotřesitelní skeptikové jako na počátku. S tím rozdílem, že nyní už jen na povrchu. Uvnitř víme, že ačkoli jsme osobně žádný přízrak či ducha neviděli a většina zážitků byla nejspíše jen dílem naší zjitřené fantazie, jistotu nebudeme mít nikdy.

Autor: (Tomáš Pustka, Marek Strmiska) www.opavsky.denik.cz 24.9.2010

Oficiální stránky MěÚ Hradec nad Moravicí