Učitel na kterého se nezapomíná – JAN GORČICA :: Hradec nad Moravicí - zpravodajský server

Úvodní stránka Tisk Mapa stránek RSS

AKCE
 
 
 

 

 

Kontakt

Za lepší Hradec, z.s.
Pod Hanuší 473
747 41, Hradec nad Moravicí

info(zavináč)hradecinfo.cz

Učitel na kterého se nezapomíná – JAN GORČICA

Učitel na kterého se nezapomíná – JAN GORČICA

Publikováno: 17.4.2013

Přinášíme Vám další díl ze seriálu "Zajímavé osobnosti města Hradec nad Moravicí".

Většina obyvatel Hradce nad Moravicí a okolních obcí pana učitele Jana Gorčicu velmi dobře znala. Byla to, a troufám si tvrdit, že do dnešní doby stále je, jedna z největších osobností, která vyučovala na Základní škole v Hradci nad Moravicí. Jan Gorčica byl svědomitý a pracovitý člověk, který něco naučil i ty největší zatvrzelce. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že hodně hradeckých občanů na něj s láskou a nostalgií vzpomíná. Ale řekněme si, co o něm vlastně víme ?

Jan Gorčica se narodil 20.6.1934 ve Slavkově u Opavy. Měl tři sourozence - bratra a dvě sestry. (Bratr byl rovněž hudebně nadaný, hrál na saxofon a sestra byla učitelkou.) Otec Stanislav Gorčica  byl zaměstnancem ČSD v Opavě, matka Otylie Gorčicová pracovala v komunálních službách v Opavě, v čistírně.

Během války v letech 1940 až 1945 navštěvoval národní školu a poté studoval až do roku 1953 na Gymnáziu v Opavě. Následně vystudoval  Vyšší pedagogickou školu v Ostravě, obor chemie-biologie. Po základní vojenské službě krátce učil na národní škole v Loděnici u Krnova a  jeho dalším působištěm  byla Osmiletá střední škola v Mladecku, kde učil po dobu tří let. V roce 1958 se oženil a založil rodinu. V soukromém životě měl rád přesnost a důslednost a tyto zásady praktikoval i při výchově své dcery Jany. V té době bydlel se svou manželkou a dcerou v Oticích a dojíždění bylo časově náročné, proto podal žádost na odbor školství v Opavě o přeložení. Vzhledem k tomu, že Základní devítiletá škola v Hradci nad Moravicí měla požadavek na učitele předmětů chemie, přírodopisu a hudební výchovy s možností přidělení bytu, tak se manželé Gorčicovi přestěhovali do  učitelského domu na Písecké ulici v Hradci nad Moravicí. Jan Gorčica od září 1960 nastoupil na zdejší školu spolu s  dalšími učiteli, např. Blankou Dvořákovou a Antonínem Wolkovinskym, jehož oborem byla ruština.

(archiv p. Bohuslava Gorčicová) 

Jeho manželky, paní Bohuslavy Gorčicové, jsem se zeptal, který předmět učil nejraději a  také na další podrobnosti týkající se jeho školní činnosti a soukromého života. K tomuto mi paní Gorčicová řekla:

„Nelze říci, který ze svých předmětů měl raději, chemii, přírodopis i hudební výchovu učil stejně nadšeně. Byl na žáky náročný, vedl je k účasti v přírodovědných soutěžích a hlavně v chemických olympiádách. V nich dosahovali hradečtí žáci vždy přední umístění v okrese, kraji, někteří byli úspěšní i v národním kole. Hudební výchovu můj manžel vyučoval i jako svého koníčka (hrál na housle, klarinet, saxofon, banjo a klávesy).  Jeho bývalí žáci si určitě vzpomenou, že jeho preciznost se projevila i při vedení evidence sběru léčivých rostlin a papíru, kdy vyžadoval, aby se do sběru zapojili opravdu všichni žáci školy.“

foto : Jan Gorčica na celostátním setkání pionýrů – Roviště, rok l966, (archiv p. Bohuslava Gorčicová) 

 

 „Ve škole na Hradci byl spokojen, protože vyučoval předměty, které měl rád a dobře se mu pracovalo také v učitelském kolektivu. Tak jako v každém zaměstnání, tak i ve škole, nebylo vždy vše ideální. Střídala se lepší a horší období, ale nikdy nechtěl skončit s profesí učitele a také nikdy nechtěl odejít z Hradce. O práci ve škole se mnou doma často hovořil.  Škola a výuka žáků byla smyslem jeho života. Této práci věnoval veškerou svou tvořivou činnost. Jeho práce pokračovala i doma,  kde se na další den ve škole připravoval písemně, a to téměř na každou hodinu. Z jeho příprav později čerpali i další učitelé základní školy.“

Jeho velkým koníčkem byla taneční hudba. Už na vojně měl svou kapelu,  hráli na různých kulturních vystoupeních a tanečních zábavách.  Tak jako hudba ho provázela snad celým jeho životem miloval také zpěv. Od roku 1958 byl členem Pěveckého sdružení slezských učitelů v Opavě a s ním absolvoval nespočetné množství koncertních a příležitostných vystoupení. V roce 1969 založil  na Hradci pro mladé nadšence Dechovku mladých a ve škole vedl žákovský pěvecký sbor.

„V rámci možností jsme navštěvovali jak koncerty pěvecké, tak i hudební, také jsme měli od roku 1961 předplatné do Slezského divadla v Opavě, kam jsme rádi chodili na všechna představení.“ V roce  1976 se ve Slezském divadle v Opavě ve hře  Naší furianti,  kde hrál v kapele, osobně setkal  s hercem Františkem Filipovským.  Rovněž byl vášnivým fotografem, a to zejména přírody. Fotografie si sám doma vyvolával.  Fotografoval fotoaparátem zn. Flexaret, ze kterého vznikaly krásné fotografie jak přírody, tak zajímavých památek a také žáků hradecké školy. Volný čas dále věnoval turistickým výšlapům údolím řeky Moravice. Rád navštěvoval Vikštejn, Podhradí, Jánské koupele, Kružberk a další místa v okolí.

„Na dovolenou jsme jezdili jak po celé republice, tak i do zahraničí. Často jsme navštěvovali Mladou Boleslav a Kamenný Újezd u Českých Budějovic (zde bydleli jeho sourozenci). Cestování měl velmi rád, hlavně poznávací zájezdy, bohužel měl na tento koníček velmi málo času. Těšil se, že v důchodu si to všechno vynahradí. Bohužel tento jeho sen se již nesplnil. Z dovolených a různých akcí měl vždy krásně vyhotovené fotodokumentace.“ Ve volných chvilkách se věnoval luštění různých kvízů, křížovek a tajenek, které po vyluštění posílal v rámci různých soutěží do rozhlasu a televize. Často byl úspěšný a vyhrál i různé ceny. Rád v televizi sledoval různé sportovní přenosy, hlavně fotbal, hokej a olympijské hry.

Od roku 1962 by ve funkci skupinového vedoucího pionýrů. Účastnil se dvou celostátních setkání pionýrů, a to v roce 1962 v Hradci nad Moravicí, které navštívil i prezident Antonín Novotný  a v roce 1966  v Rovišti u Prahy (viz foto ). Zde se setkal s takovými osobnostmi, jako byly např. Věra Čáslavská, Emil Zátopek a  Jurij Gagarin. 

 

 

foto : Jan Gorčica na besedě s Jurijem Gagarinem – Roviště, rok l966, (archiv p. Bohuslava Gorčicová)

 

Mezi jeho přátele patřil například Luděk Nekuda a v roce 1983 se na Hradci osobně setkal s Felixem Slováčkem.

foto : Jan Gorčica se známým televizním moderátorem a hercem Luďkem Nekudou, (archiv p. Bohuslava Gorčicová)

 

foto : Jan Gorčica na společné fotografii s Felixem Slováčkem , (archiv p. Bohuslava Gorčicová)

 

Jan Gorčica působil na Základní škole v Hradci nad Moravicí 35 let.  Školu navštívil naposledy v den svých 61. narozenin, kdy již byl těžce nemocen. Zemřel 3.7.1995. Čest jeho památce.

 

Ze vzpomínek p. Bohuslavy Gorčicové si dovolil sepsat: Bc. Vladimír Polášek, Za lepší Hradec, o.s.

Diskusní téma: Učitel na kterého se nezapomíná – JAN GORČICA

Datum: 11.02.2014

Vložil: Bohumil Kříž

Titulek: Výborný muzikant a dobrý člověk

Jsem s Jendou Gorčicou téměř vrstevník. A znal jsem ho vlastně jen jako muzikanta. Letos by se dožil 80-ti let a hradecká dechovka, ve které po celou dobu svého působení hrál, letos oslaví 120. výročí svého založení. Sedával jsem v orchestru vedle něho a hodně jsem se od něho naučil. Prostě učitel - učitel s velkým U. Prostě Gorčica je jméno, které v muzikantské veřejnosti nebude zapomenuto.

Datum: 17.07.2013

Vložil: Neo

Titulek: Otázka - jak se z toho poučit?

Jak se podle vás, mám postavit k tomuto problému? Problém je v tom, že Jan Gorčica je uveden v Cibulkových seznamech. Četl jsem tuhle diskuzi. Taky si ho pamatuju jako dobrého učitele. Takže mám si myslet, že o nic nejde? Protože žádný soud ho neodsoudil. Nebo bych na něj měl vzpomínak, jako na jednoho z těch, kdo se nepostavili vůči režimu a možná režimu i pomáhali? Myslím, že tady vůbec nejde o to pana učitele pošpinit, nebo naopak vychválit. On je přece po smrti. Ale podstatné je poučit se a tedy najít dobrý postoj k takovým problémům. To jsem se tady vůbec nedočetl.

Datum: 24.04.2013

Vložil: Daniel Ševčík

Titulek: Kam jsme se to dostali

Na minulost by se nemělo zapomínat, ale je smutné sledovat, kam se dostala diskuse pod článkem o jedné z výrazných osobností Hradce. Stačí tak málo, aby nějaká osoba pod rouškou anonymity zveřejnila nějakou skutečnost, která se dá interpretovat buď nezaujatě, tedy že někdo kamsi cosi zapsal, nebo můžeme rozvíjet nějaké teorie, které nejsou ničím podloženy.

Další věc je zbytečné politizování. Ano, nemělo by se zapomínat na křivdy za minulého režimu (abychom byli objektivní, stávaly se na obou stranách Železné opony), ale je třeba vše posuzovat objektivně a nezkresleně. Pokud je historik levicový nebo pravicový, tak je něco špatně. Historik by měl být apolitický ve vztahu ke své práci.

Dále je nesmysl strašit návratem komunistů 24 let po revoluci a zároveň zapomínat na to, že komunisté ve střední Evropě se dostali k moci jen díky tomu, že měli za zády Sovětský Svaz s jeho vojenským potenciálem. Nebýt Moskvy, kdo by je ideologicky vzdělal a tahal za nitky, kdo by mohl hrozit? Kdo by za nimi stál dnes? Kuba, KLDR? Rusko je vše možné, jen ne levicový stát.

Také by se nemělo zapomínat na to, že základ uspořádání ve střední a východní Evropě po druhé světové válce byl dán dohodou několika mocností, z nichž socialistická, tedy SSSR, byla jen jedna.

Ale to jsem se, stejně jako jiní, na míle vzdálil tématu článku. Bylo by vhodné se vrátit k původnímu záměru a zavzpomínat na člověka, o kterém je tento článek. Pro mnoho jeho bývalých žáků byl Jan Gorčica nezapomenutelnou osobností. Právě pro to, co a jak dělal a jak jsme ho znali.

Datum: 26.04.2013

Vložil: Profesor

Titulek: Re: Kam jsme se to dostali

Dnes se zde vyjádřím naposled. Článek je v sekci historie. Bude to zamyšlení v teoretické rovině.
Představme si, že někdo napíše článek o Adolfu Hitlerovi. Popíše jeho mládí, jeho nuzný život a touhu studovat na akadenii výtvarných umění, Popíše, že měl zájem o architekturu, že měl umělecké vize, navhoval urbanistická řešení celých celků Berlína...........O jeho temné stránce nepadne ani slovo. Pod článkem je prostor pro diskuzi a někdo se tam odváží napsat něco o vyvražděných milionech lidí, vypálených městech.....................Myslíte, že se najde někdo , kdo tam začne tohoto pispěvatele obviňovat, že kope do mrtvol? Že on už se nemůže bránit?. Že kdoví, kdo to tam do těch archívu o Hitlerovi napsal? Že se tomu nedá věřít? Kdoví, jak to vůbec bylo?


V anonymitě jsem proto, protože z minulosti znám reakce zdejších občanů a po dobu, pokud jsem anonymní, tak nemusím řešit uřážky na mou osobu. Autor článku i pan Hrbáč ví, kdo jsem. A protože zachovali mou anonymitu, z mé strany jim nehrozí žádný postih za urážky mé osoby. Nehrozí ani jiným anonymním přispěvatelům. Nebudu si zjišťovat jejich IP adresy. Jsem za tuto možnost debaty rád.

Datum: 26.04.2013

Vložil: Šustek Vladimír

Titulek: Re: Re: Kam jsme se to dostali

Má někdo nějaký jasný důkaz,že Jan Gorčica někomu ublížil?A staral se aby z politických důvodů někteří žáci nemohli studovat na středních školách????Ztěžoval žákům nestraníků nějak život ve škole?????Ukončete prosím tuto nesmyslnou debatu!!!....v seznamech STB jsou lidé jako Jaroslav Nohavica a mnoho dalších co se tam dostali ani neví jak.Velké ryby STB po sobě dokonale zahladily stopy a žijí si v klidu plně spokojeni s tvrdým kapitalismem kde znovu využívají sobecky všech výhod a smějí se nám všem.

Datum: 03.05.2013

Vložil: Vladimír Polášek

Titulek: Re: Re: Kam jsme se to dostali

Nebuďte směšný profesore, jak mohl někdo urazit vaší osobu, když jste " PROFESOR ".

Datum: 24.04.2013

Vložil: Hana Víchová

Titulek: Článek, převzato z internetového časopisu Neviditelný pes

ŠAMANOVO DOUPĚ: Kdo bude ovládat minulost?
24. dubna 2013

Zatímco se do boje o Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a o Archiv bezpečnostních složek (ABS) nasazují další zbraně čím dál většího kalibru, médii duní hněv a vzdor, zvířený prach zastiňuje podstatu probíhající války. A to tak důkladně, že se jí možná ani nedobereme. Ale pokusíme se o to.

Dnes, tedy v úterý 23. dubna 2013, se spor o ÚSTR dostal do další fáze tiskovou konferencí ředitelky ABS Zlatuše Kukánové. Ta nejdříve zmínila svou přes 30 let trvající odbornou historickou činnost a celoživotní nečlenství v politických stranách. To aby vyvrátila pochyby o své odbornosti a své apolitičnosti. Ústav uvedla během několika měsíců do pořádku, a roste i zájem badatelů o přístup do archivu. Za svým předpokládaným odchodem vidí zášť některých bývalých zaměstnanců, kteří museli z Ústavu odejít. Tiskovku svolala, aby se bránila nařčením, které o ní rozšiřuje "instalovaná ředitelka" Pavla Foglová, například při tiskové konferenci 18.4. 2013. Je například stále přítomna na pracovišti, a to do pozdních večerních hodin a je připravena diskutovat, pouze není oslovována. Přitom paní Foglová o ní tvrdí, že "nekomunikuje". Této medializaci se dalo předejít, paní ředitelka ABS však "neměla jinou možnost".

Vedoucí kanceláře ředitelky Lubomír Augustin pak informoval o vývoji soudních sporů s propuštěnými zaměstnanci. (To byla jedna z výtek vůči vedení ABS.) Všechny spory ústav vyhrál, jeden byl ukončen vzájemnou dohodou. Poté pan kancléř zopakoval, že na všechny členy Rady ÚSTR, kromě "zde přítomné doktorky Naděždy Kavalírové", bylo dne 11.4. 2013 podáno trestní oznámení, protože postup Rady je nejenom "zcela amorální, ale odporuje i duchu lednového rozhodnutí vlády o strategii boje proti korupci v letech 2013-2014, které předpokládá vyhlašování výběrových řízení i na nižší pozice." (Což se při plánované instalaci nové ředitelky ABS neděje.) "Postup Rady je navíc výsměchem těžce a často i krví vydobytých aspektů právního státu, respektive konsolidované demokracii v ČR."

Neela Winkelmannová promluvila z pozice výkonné ředitelky Platformy evropské paměti a svědomí , která vznikla na základě české iniciativy. Tato Platforma dnes čítá 35 institucí a organizací z 19 zemí Evropy. Místo, aby paní ředitelka mluvila o problematice evropských totalitních režimů, zpochybnila bezúhonnost nové paní ředitelky Foglové s poukazem na její možné zapojení při praní špinavých peněz. Otevřeně ji vyzvala, aby vysvětlila svou roli ve švýcarském černém kontě ODS v letech 1997 a 1998. Toto beru jako vysoce problematické šlápnutí mimo, protože informace byly zřejmě brány ze starého článku Respektu. Ředitelka Foglová byla vyzvána, aby "v zájmu integrity úřadu, který zastává" odpověděla celkem na 9 otázek, které mají nějaký vztah k půjče 20 milionů pro ODS. A aby tyto "své odpovědi doložila daňovými přiznáními a účetními uzávěrkami" společnosti PF s.r.o. (?) za roky 1994 až 2000. Desátá otázka zněla na možný střet zájmů v současnosti, neb dle Českého statistického úřadu paní ředitelka podniká i dnes. Situace je vážná, pověst ÚSTR je ohrožena, v důsledku toho i jeho činnost. Proto má Foglová na těch deset otázek – včetně předložení požadovaných dokladů – odpovědět do 24 hodin po obdržení dopisu!

Tento požadavek je zjevně časově nesplnitelný, obsahově nevynutitelný, tedy pouze pomlouvačný – a proto hloupý. Asi tak stejně hloupý, jak se jeví totalitní postup současné paní ředitelky Foglové, která zjevně není vhodnou osobou pro vedení ústavu. Nikoli pro své dávné domnělé zlé činy či možnou současnou obchodní činnost, ale pro zjevnou manažerskou neschopnost, odbornou nekompetenci, normalizační konání, zlé pomlouvání, záměrnou nekomunikaci s osobami určenými k likvidaci a tupost, se kterou přezírá mezinárodní ostudu, kterou zavinila.

Miroslav Vodrážka, místopředseda nezávislé odborové organizace ÚSTR, pak vyhlásil stávkovou pohotovost své organizace. Konstatoval, že nové vedení nevybíravě útočí na nepohodlné zaměstnance odborné i technické a dehonestuje je. Mj. upozornil, že v rozpočtu Ústavu není pamatováno na odstupné pro manažery a platy nezákonně vyhozených zaměstnanců. Na následující dotazy novinářů pak upřesnil, že jeho organizace má celkem 20 členů, ale stávku pouze organizuje, a předpokládá, že se jí zúčastní více zaměstnanců. Konkurenční odbory prý počet svých členů odmítají zveřejnit. Nezávislé odbory byly založeny proto, že původní odbory byly příliš závislé na vedení Ústavu…

Tisková konference to byla nezvyklá, protože každé vystoupení přítomní ocenili potleskem. Konferenci přenášela v přímém přenosu i ČT na Čtyřiadvacítce. Po skončení přenosu dostal slovo i mluvčí ÚSTR Pavel Ryjáček. Důvody odvolání Zlatuše Kukánové není třeba opakovat, jsou známy. (Paní Kukánová je označila za lži a účelová tvrzení.) Hlavní důvod je v "komunikaci", jak dokazuje i právě proběhlá tiskovka, která nebyla ohlášená. Ohlášená byla "porada archivu v zasedací místnosti" a tiskovka proběhla "podfukem" v budově ústavu. Což je "zcela mimo štábní kulturu".

Zde připomenu, že paní instalovaná ředitelka Foglová zjevně svoji komunikaci s nepohodlnými členy ÚSTR provádí způsobem "nebudu se s vámi bavit". Dále připomenu, že ABS je "správní úřad přímo řízený Ústavem", ale je svým způsobem samostatný. Tak také byly obě organizace zřízeny – Zákonem č.181/2007 Sb. o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek.. Takže ABS má svou ředitelku, která tedy nyní porušila "štábní kulturu" nikoli vědeckého ústavu, ale zřejmě vnitrácké organizace.

Tisková konference a následné Ryjáčkovo vyjádření na ČT 24 je zde.

Ale o téhle tiskovce jsem původně psát nechtěl. Avšak bitka se strhla, bylo nutno informovat. Nenápadnější děje by mohly být zakryty zvířeným prachem, proto na ně upozorním: Nový člen Rady ÚSTR Michal Uhl, absolvent genderových studií a sociální antropologie říká: "Teď musí přijít ke slovu levicoví historici." Nevím, kdo by to měl být? Stejně jako nemůže ve své profesi existovat "levicový automechanik" nebo "pravicový chirurg", nemělo by tomu být ani u historiků. A pokud je někdo z nich "levicový" nebo "pravicový", neměl by si říkat "historik", ale "propagátor" nebo "politik". V samotné Radě ovšem (minimálně) jeden "levicový historik" je. Míním Lukáše Jelínka, novináře a politického analytika, který byl ředitelem Masarykovy demokratické akademie, v níž dodnes působí. Takto šlechetně nazvaný ústav (dříve Masarykův dělnický ústav) je "sociálnědemokratickým think-tankem, institucí popularizující hodnoty sociální demokracie, pořádající debaty, semináře a školení". ČSSD zde tedy má svůj "myšlenkový trust". Zdejších debat se hojně zúčastňují vysocí funkcionáři KSČM i nová levice, již zastupuje třeba Jakub Patočka (šéfredaktor Deníku Referendum, sociolog, bývalý ekologický aktivista). Rovněž Petruška Šustrová, ředitelka ÚSTR, je sem hojně zvána. Já sám dnešní "Masarykovu demokratickou akademii" považuji za neomarxistickou společnost. Jejich stránky za "levicové médium" považují ikomunisté z Poruby. A pravděpodobně v takový "levicový ústav" by se nyní měl ÚSTR změnit!

V nedělní Partii na Prima Family předsedkyně Rady ÚSTR Petruška Šustrová tvrdila, že Eduard Stehlík, jeden z nepohodlných, si pro svoje další setrvání v ústavu kladl personální podmínky, což nemohla instalovaná ředitelka respektovat. Proto dostal výpověď. Skutečnost je trošku jiná:

"Je to tak, že jsem dostal nabídku, abych ve funkci prvního náměstka pokračoval. Já se k tomu vyjádřil tak, že jsem ochoten pokračovat za předpokladu, že paní Foglová jako prozatímní ředitelka nebude provádět nevratné personální kroky. Přímo jsem zmínil, že nechci, aby odvolávala ředitelku Archivu bezpečnostních složek, protože je to vynikající odbornice a já její setrvání ve funkci považuji za důležité i kvůli naplňování zákona o odboji a odporu proti komunismu. A vzápětí paní ředitelka odvolala mě."

Doplňme, že Eduard Stehlík je historik, zaměřující se na českou a československou vojenskou historii první poloviny 20. století. V ÚSTR se tedy specializoval na nacistickou totalitu. Mohl by vadit našim překrucovartelům dějin, pro které 2. světová válka začala 9. květnem 1945 a českým vyvražďováním ubohých nevinných Němců. Eduard Stehlík je mj. autorem publikace Lidice - Příběh české vsi, která r. 2005 vyhrála cenu Ministerstva kultury a Asociace muzeí a galerií Gloria musaealis v kategorii muzejní publikace roku, za což byl také vyhlášen čestným občanem Lidic. Jeho odvolání z funkce a následná výpověď je jednou z korunních ostud probíhajícího puče v ÚSTR.

Média informují hlavně o tom, že v této debatě požadoval odvolaný ředitel ústavu Daniel Herman po Petrušce Šustrové omluvu za její výrok o "špíně, kterou je třeba vymést". Petruška Šustrová odmítla omluvu s tím, že toto neřekla. Zdá se, že inkriminovaný výrok ve skutečnosti pronesl následující host Partie, Lubomír Zaorálek, místopředseda ČSSD, který se k němu ale chytře nepřihlásil. Co však zopakoval, bylo, že samotný ÚSTR je zpolitizovaný už tím, že v něm nemohou pracovat bývalí komunisté! To je velice nespravedlivé. Tak třeba velký disident a chartista Jaroslav Šabata, kdyby ještě žil, by tam pracovat nemohl! (Přesněji v příslušném zákonu č.181/2007 Sb. se za spolehlivého považuje mj. "ten, kdo v době od 25. února 1948 do 15. února 1990 nebyl členem nebo kandidátem Komunistické strany Československa nebo Komunistické strany Slovenska". Nespolehlivá osoba se nemůže stát vedoucím zaměstnancem ÚSTR přímo podřízeným řediteli a vedoucím zaměstnancem ABS podřízeným řediteli Archivu. U ostatních zaměstnanců Ústavu a Archivu se vyžaduje splnění předpokladů pro výkon funkce ve státních orgánech podle zákona o některých dalších předpokladech pro výkon funkce ve státních orgánech.) Měl by se proto změnit příslušný zákon!

Ha – šídlo vylezlo z pytle ven!

Těžko by asi v Ústavu pro studium nacistického režimu mohl pracovat na vedoucí pozici bývalý aktivní nacista! Stejně tak ÚSTR nemůže vést žádný bývalý aktivní komunista. Zmíněný velikán Šabata byl v únoru 1948 na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem Trojky, kde osobně rozhodoval o vyloučení studentů! Jiný velikán a hrdina roku 1968 Josef Smrkovký byl v únoru 1948 zástupce velitele štábu Lidových milicí, největší neúprosný hrdina osmašedesátník František Kriegel, který jediný nepodepsal Moskevské protokoly, tak ten zase byl ve stejném štábu politrukem!

Proč nemůže starý komunista zkoumat své staré zločiny? Protože by je kryl, protože by kryl své soudruhy, a třeba ani ne naschvál, ale podvědomě. Rozpor zájmů jako prase!

Toto je hlavní cíl současného virválu kolem ÚSTR: Buďto ho ovládnout "levicovými" (současnými marxistickými, komunistickými a komunistickozoidními) lidmi, anebo ho úplně zlikvidovat. V tom případě by bylo současné jednání paní ředitelky Foglové zcela pochopitelné. Petruška Šustrová v celé akci hraje roli užitečného idiota. Jak takoví levicoví politruci, estébáci a bachaři dokážou ovlivnit třeba výuku dějepisu (aby byla vyvážená a nehaněla náš bývalý zločinný komunistický režim), to jsme už viděli v krajských radách. Inu, komunisté a jejich věrní socialističtí spojenci to znají dobře. Asi četli Orwella:

"Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost."

(Psáno v Praze dne 23. dubna 2013)

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.
Jan Kovanic

Datum: 24.04.2013

Vložil: Profesor

Titulek: Re: Článek, převzato z internetového časopisu Neviditelný pes

Užitečný idiot je krásný termín. To mi připomíná co se začne odehrávat v našem městečku vždy poté, co si někdo dovolí zjevit pravdu. Pravda občas bývá krutá a bolestná. Lidé ji nechtějí znát. Myslí si, že když použijí užitečného idiota třeba v městských novinách, že pravda zmizí. Nezmizí, ale časem se vrátí jinými dveřmi a je ještě jasnější.

Datum: 23.04.2013

Vložil: Hana Víchová

Titulek: Anketa Cibulkovy seznamy

se dnes tady objevila. Chybí mi diskusní prostor přímo k této anketě, proto svůj názor píši zde.

Mi osobně nejde o Cibulkovy seznamy. Mám na mysli možnost ve vyhledávání v digitalizovaných dokumentech Ústavu pro studium totalitních režimů - takto měla, podle mého názoru, znít diskusní otázka.

Kdo sleduje dění kolem nás, jistě vnímá momentální snahy oslabit a ovlivnit chod ÚSTR. Jistě to není náhoda, domnívám se.
Vůbec si nemyslím, že naše minulost je už stará a k ničemu, naopak si myslím, že jen národ, který zná svou minulost a umí si ji vyřešit, je schopen dobrého fungování.
Vůbec si nemyslím, že by se děti neměly o minulosti národa učit ve školách. Bohaté zkušenosti o tomto mají v mnoha evropských zemích, například i v Maďarsku, Polsku, Německu.

I na Hradci se v minulosti, kterou jsem já osobně zažila, děly záměrné přehmaty, chyby, ubližovalo se, kuly se nekalé pikle, staly se nepěkné věci.
Já nechci, aby se v tom pokračovalo. Nic víc, nic méně. Proto jdu vždy se svou kůží na trh.
Nejsem tak naivní, abych odjakživa nevnímala, komu na Hradci jsem nepohodlná, komu jsem směšná, kdo se snažil držet mě v určitých mezích :-), kdo si dokumentoval to, co dělám.

Nejsem už tak naivní, abych si myslela, že se na Hradci něco až tak radikálně přemění.

Ale občas mám od Hradečáků - záměrně nepíši i hradecké označení cuzaku - také dobré a kladné ohlasy, a to mi dělá radost. A poznání u každého jedince mi za tu snahu a otevřenost stojí. A mé přátelské vztahy jsou bohatou odměnou

Datum: 23.04.2013

Vložil: Milan Bátor

Titulek: Pan učitel

Opravdu pozoruhodná osobnost. Učitel, na kterého se nezapomíná. Nějaký filmový Igor Hnízdo byl proti němu obyčejný záletný šumař... :) V dnešní době postihu a buzerace učitelů by si asi moc nezaučil - protože jeho výchovné prostředky byly velmi svérázné (pamatuji na sobě...), ale ta autorita a kázeň ve třídě, to mi v dnešní době chybí. A to nemluvím o tom, že byl výborný pedagog, který chemii dokázal naučit i totálního vola, jako jsem na exaktní vědy já... :)

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Oficiální stránky MěÚ Hradec nad Moravicí