Učitel na kterého se nezapomíná – JAN GORČICA

Přinášíme Vám další díl ze seriálu „Zajímavé osobnosti města Hradec nad Moravicí“.

Většina obyvatel Hradce nad Moravicí a okolních obcí pana učitele Jana Gorčicu velmi dobře znala. Byla to, a troufám si tvrdit, že do dnešní doby stále je, jedna z největších osobností, která vyučovala na Základní škole v Hradci nad Moravicí. Jan Gorčica byl svědomitý a pracovitý člověk, který něco naučil i ty největší zatvrzelce. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že hodně hradeckých občanů na něj s láskou a nostalgií vzpomíná. Ale řekněme si, co o něm vlastně víme ?

Jan Gorčica se narodil 20.6.1934 ve Slavkově u Opavy. Měl tři sourozence – bratra a dvě sestry. (Bratr byl rovněž hudebně nadaný, hrál na saxofon a sestra byla učitelkou.) Otec Stanislav Gorčica  byl zaměstnancem ČSD v Opavě, matka Otylie Gorčicová pracovala v komunálních službách v Opavě, v čistírně.

Během války v letech 1940 až 1945 navštěvoval národní školu a poté studoval až do roku 1953 na Gymnáziu v Opavě. Následně vystudoval  Vyšší pedagogickou školu v Ostravě, obor chemie-biologie. Po základní vojenské službě krátce učil na národní škole v Loděnici u Krnova a  jeho dalším působištěm  byla Osmiletá střední škola v Mladecku, kde učil po dobu tří let. V roce 1958 se oženil a založil rodinu. V soukromém životě měl rád přesnost a důslednost a tyto zásady praktikoval i při výchově své dcery Jany. V té době bydlel se svou manželkou a dcerou v Oticích a dojíždění bylo časově náročné, proto podal žádost na odbor školství v Opavě o přeložení. Vzhledem k tomu, že Základní devítiletá škola v Hradci nad Moravicí měla požadavek na učitele předmětů chemie, přírodopisu a hudební výchovy s možností přidělení bytu, tak se manželé Gorčicovi přestěhovali do  učitelského domu na Písecké ulici v Hradci nad Moravicí. Jan Gorčica od září 1960 nastoupil na zdejší školu spolu s  dalšími učiteli, např. Blankou Dvořákovou a Antonínem Wolkovinskym, jehož oborem byla ruština.

Foto: archiv p. Bohuslava Gorčicová

Jeho manželky, paní Bohuslavy Gorčicové, jsem se zeptal, který předmět učil nejraději a  také na další podrobnosti týkající se jeho školní činnosti a soukromého života. K tomuto mi paní Gorčicová řekla:

„Nelze říci, který ze svých předmětů měl raději, chemii, přírodopis i hudební výchovu učil stejně nadšeně. Byl na žáky náročný, vedl je k účasti v přírodovědných soutěžích a hlavně v chemických olympiádách. V nich dosahovali hradečtí žáci vždy přední umístění v okrese, kraji, někteří byli úspěšní i v národním kole. Hudební výchovu můj manžel vyučoval i jako svého koníčka (hrál na housle, klarinet, saxofon, banjo a klávesy).  Jeho bývalí žáci si určitě vzpomenou, že jeho preciznost se projevila i při vedení evidence sběru léčivých rostlin a papíru, kdy vyžadoval, aby se do sběru zapojili opravdu všichni žáci školy.“


Foto : Jan Gorčica na celostátním setkání pionýrů – Roviště, rok l966, (archiv p. Bohuslava Gorčicová) 

 „Ve škole na Hradci byl spokojen, protože vyučoval předměty, které měl rád a dobře se mu pracovalo také v učitelském kolektivu. Tak jako v každém zaměstnání, tak i ve škole, nebylo vždy vše ideální. Střídala se lepší a horší období, ale nikdy nechtěl skončit s profesí učitele a také nikdy nechtěl odejít z Hradce. O práci ve škole se mnou doma často hovořil.  Škola a výuka žáků byla smyslem jeho života. Této práci věnoval veškerou svou tvořivou činnost. Jeho práce pokračovala i doma,  kde se na další den ve škole připravoval písemně, a to téměř na každou hodinu. Z jeho příprav později čerpali i další učitelé základní školy.“

Jeho velkým koníčkem byla taneční hudba. Už na vojně měl svou kapelu,  hráli na různých kulturních vystoupeních a tanečních zábavách.  Tak jako hudba ho provázela snad celým jeho životem miloval také zpěv. Od roku 1958 byl členem Pěveckého sdružení slezských učitelů v Opavě a s ním absolvoval nespočetné množství koncertních a příležitostných vystoupení. V roce 1969 založil  na Hradci pro mladé nadšence Dechovku mladých a ve škole vedl žákovský pěvecký sbor.

„V rámci možností jsme navštěvovali jak koncerty pěvecké, tak i hudební, také jsme měli od roku 1961 předplatné do Slezského divadla v Opavě, kam jsme rádi chodili na všechna představení.“ V roce  1976 se ve Slezském divadle v Opavě ve hře  Naší furianti,  kde hrál v kapele, osobně setkal  s hercem Františkem Filipovským.  Rovněž byl vášnivým fotografem, a to zejména přírody. Fotografie si sám doma vyvolával.  Fotografoval fotoaparátem zn. Flexaret, ze kterého vznikaly krásné fotografie jak přírody, tak zajímavých památek a také žáků hradecké školy. Volný čas dále věnoval turistickým výšlapům údolím řeky Moravice. Rád navštěvoval Vikštejn, Podhradí, Jánské koupele, Kružberk a další místa v okolí.

„Na dovolenou jsme jezdili jak po celé republice, tak i do zahraničí. Často jsme navštěvovali Mladou Boleslav a Kamenný Újezd u Českých Budějovic (zde bydleli jeho sourozenci). Cestování měl velmi rád, hlavně poznávací zájezdy, bohužel měl na tento koníček velmi málo času. Těšil se, že v důchodu si to všechno vynahradí. Bohužel tento jeho sen se již nesplnil. Z dovolených a různých akcí měl vždy krásně vyhotovené fotodokumentace.“ Ve volných chvilkách se věnoval luštění různých kvízů, křížovek a tajenek, které po vyluštění posílal v rámci různých soutěží do rozhlasu a televize. Často byl úspěšný a vyhrál i různé ceny. Rád v televizi sledoval různé sportovní přenosy, hlavně fotbal, hokej a olympijské hry.

Od roku 1962 by ve funkci skupinového vedoucího pionýrů. Účastnil se dvou celostátních setkání pionýrů, a to v roce 1962 v Hradci nad Moravicí, které navštívil i prezident Antonín Novotný  a v roce 1966  v Rovišti u Prahy (viz foto ). Zde se setkal s takovými osobnostmi, jako byly např. Věra Čáslavská, Emil Zátopek a  Jurij Gagarin. 

Foto : Jan Gorčica na besedě s Jurijem Gagarinem – Roviště, rok l966, (archiv p. Bohuslava Gorčicová)

Mezi jeho přátele patřil například Luděk Nekuda a v roce 1983 se na Hradci osobně setkal s Felixem Slováčkem.

foto : Jan Gorčica se známým televizním moderátorem a hercem Luďkem Nekudou, (archiv p. Bohuslava Gorčicová)

Foto : Jan Gorčica na společné fotografii s Felixem Slováčkem , (archiv p. Bohuslava Gorčicová)

Jan Gorčica působil na Základní škole v Hradci nad Moravicí 35 let.  Školu navštívil naposledy v den svých 61. narozenin, kdy již byl těžce nemocen. Zemřel 3.7.1995. Čest jeho památce.

Ze vzpomínek p. Bohuslavy Gorčicové si dovolil sepsat: Bc. Vladimír Polášek, Za lepší Hradec, z.s.