Dotace, dotace… chci to všechno bez práce …aneb cesta od RVHP k EU

Česká politická scéna a společně s ní celá česká společnost prochází v nynějším období poměrně složitou zkouškou. Je jí možný střet zájmů premiéra Babiše a z něj vyplývající případné vrácení dotací, žaloby, soudy, tahanice, pád vlády a co ještě si umíme představit. Tento spor rozděluje, ostatně jako mnoho jiných sporů, českou společnost na dva nesmiřitelné tábory. Jedni tvrdě brojí proti stávajícímu premiérovi, ti druzí jej zase hlava nehlava brání.

Není mým cílem zde hodnotit jedny či druhé, věc je totiž mnohem složitější, hlubší, trvající již dlouhou dobu. Mám svůj jasný názor na pana Babiše, ale mnohem důležitější je si uvědomit, že spojnicí všech těchto problémů jsou dotace a pan Babiš je jen pověstný vrcholek ledovce, byť tedy sakra velký, ale o tom třeba v jiném článku.

„Rozmohl se nám tady takový nešvar…“

A totiž ve velkém se v naší zemi zneužívají dotace. Jak lze vidět na mnoha kauzách, ať již probíhajících či uzavřených, jsou dotace velikým lákadlem, a to nejen ty z Evropské unie, čím to?

Důvod je vlastně jednoduchý, dotace totiž vzbuzují pocit, že to nejsou ničí peníze, že se někde vzaly, nikdo neví kde a tak si je vlastně můžeme vzít. A u těch, kteří o jejich rozdělení rozhodují je tento pocit ještě podpořen pokušením si nějakým tím získáním úplatku pomoci k lepšímu životu, hezčí dovolené či novému autu.

Všimněte si, že je zde několik spojnic … dotace jsou základem unijní politiky, je to přerozdělování, míří více a více k soukromým firmám, směřují k řízenému hospodářství, atd. Ale popořadě.

Co to vlastně ty dotace jsou?!

Takto nám popisuje dotace wikipedia:

Pojmem dotace se v ekonomii rozumí peněžitý dar nebo daru podobná peněžitá úhrada ze strany státu (zpravidla vlády nebo zákonodárného sboru) nebo územněsprávního celku (v Česku krajobec nebo městská část) nějakému subjektu v zájmu snížení ceny určitého statku, jehož poskytování je ve „veřejném zájmu“.

Tedy pozor, podmínkou dotace je buďto snížení ceny, tedy rozumějme pro koncového zákazníka, případně veřejný zájem, tedy takový zájem, který přinese široké veřejnosti užitek. Dále jde o to, že by mněl v takovém případě poskytovatel dotace mít snahu regulovat zisk subjektu, jenž dotaci obdržel.

A tady se dostáváme k hlavnímu problému celého systému. Dotace se totiž poskytují soukromým subjektům, tedy firmám. Avšak podnikání je činnost, kterou daný subjekt provozuje za účelem zisku, jak tedy může pobírat dotace, když je naprosto logicky využije k tomu, aby se mu dařilo lépe, tedy například zmodernizoval provoz, tím si snížil náklady a tím zvýšil zisk. Určitě nemá za cíl, vydělávat méně.

Jeden (ne)konkrétní příklad, nejmenovaný zpracovatel řeziva obdržel dotaci EU na podporu zaměstnanosti v regionu, zmodernizovala linku, zvýšila efektivitu a nepotřebné zaměstnance propustila. Kde je tedy ten efekt dotace? V čem je konkrétně tato dotace prospěšná a ve veřejném zájmu? Snížila snad cenu dřeva? Ne, právě naopak.

Jako jediné rozumné využití dotací se mi jeví, veřejný sektor (stát, ministerstva, kraje, města, obce …), které zde opravdu jsou primárně pro všechny občany, nejsou zřizovány za účelem generování zisku a ani tak nefungují. Nicméně i zde je pořád jeden zásadní problém dotací a tím je přerozdělování.

A poslanec řekl … přerozdělujme!

Vůbec, když se nad tím člověk zamyslí, tak přerozdělování je základním kamenem dnešní politiky a proto je dnešní politika tak moc spjata s korupcí, skandály, propojení s businessem, a to až tak, že jeden někdy neví, kdo je ještě podnikatel a kdo politik a naopak.

Představme si, že řeknete svým dětem, které si vydělaly své první peníze na brigádě, ať Vám je všechny dají a Vy jim je pak, možná, otázka na co, jednou dáte, ale za splnění určitých podmínek, které si sami nadefinujete. Připadá Vám to jako nesmysl že? Minimálně tedy z pohledu dětí, z toho Vašeho už možná tak moc ne, ale je to krásný příklad toho, jak dotace, případně přerozdělování v rámci státního rozpočtu funguje. Když pak Vaše dítě něco chce, musí Vás požádat …

Nebo jinak, Vy (osoba, firma) vyděláte peníze, ty zdaníte daní z příjmu, zaplatíte sociální a zdravotní pojištění, pak DPH, když něco za zbytek koupíte, nebo spotřební daň, když naberete benzín, atd. Fakticky Vám stát vezme výrazně přes polovinu toho, co vyděláte a následně z toho vzniknou příjmy státního rozpočtu, a ty se přerozdělí.

A tady na scénu přichází Ecce homo politicus, hle člověk politický! Nenechte se zmást, nejedná se o žádný zvláštní druh, který by vládl mocí nadpozemskou, výjimečnou inteligencí a nezlomnou morálkou. Právě naopak. Je to člověk jako Vy, se svými problémy, mindráky, egem a zejména cíli. Do politiky vstoupil s nějakým záměrem. V horším případě se jedná o kariéristu a asociála, který jde jen za svým, chce si přijít k moci, penězům, kontaktům, atd. No jo, jenže jakmile zjistí, jak se věci mají uvědomí si, že aby se v politice udržel, musí se zalíbit voličům, ale jak? Na (ne)štěstí díky přerozdělování a dotacím (ne z jeho kapsy samozřejmě) to není problém.

Tam dáme na školku, tam na cyklostezku, tam zase na novou čističku (i když ji nepotřebují, ale co … vůbec často se opravuje to na co jsou dotace a ne to co je potřeba) a mezi tím tam dáme kamarádovi co mi pomohl do politiky na modernizaci výroby, tam zase dalšímu co sponzoruje moji stranu. Tak si politik vytváří předpoklad, že bude příště zvolen a samozřejmě se dostává do pozice, kdy je pod tlakem, aby občas někde vypomohl, aby ti správní (chápejme kamarádi těch, kteří jsou zrovna u moci) dostali podporu.

A co na to firmy?

Jednoduše reagují tržně!

Ty, které nemají známé se snaží co mohou, občas na něco dotaci dostanou, ale povětšinou nemají šanci, navíc administrativa je tak složitá, že spoustu potenciálních žadatelů i z řad veřejného sektoru prostě odradí. Čest těm, kteří jedou bez dotací na své triko!

Ty firmy, které známé mají, pak poznáte lehce. Ještě včera garážová firma dnes podniká na tisících metrech čtverečních, zaměstnává desítky či stovky lidí, modernizuje a Vy se nestačíte divit jak se jim to tak rychle povedlo.

Určitě není vše jen o korupci, nicméně obrovsky tento systém korupci nahrává. Přece firma, která dotaci dostane má obrovskou tržní výhodu oproti té, která ji neobdrží. Jak pak ještě vůbec můžeme hovořit o volném trhu a hospodářské soutěži?!

Pro představu jen z EU za programové období 2007-2013 do ČR nateklo v dotacích neuvěřitelných 676 300 000 000,- Kč! To už je pěkný peníz nemyslíte? A to tady máme ještě národní dotace, vládní dotace, ministerské dotace, krajské dotace, dotace různých fondů, atd., atd.

A co na to normální občan?

Ten mlčí a tak nějak se v tom neumí vyznat, je tady jakoby navíc. Úplně se totiž opomíjí fakt, že právě občan je základní (nejen) ekonomickou jednotkou, tedy zdrojem všech těchto peněz a bez něj by nebylo co přerozdělovat. Navíc by, jak již bylo řečeno výše, měly být dotace přidělovány ve veřejném zájmu, tedy v zájmu občana a ten by z nich měl těžit, a to je mnohdy diskutabilní a mnohdy se tak vůbec neděje.

Občanovi tedy nezbývá, než se snažit ve volbách změnit tuto situaci, což sami uznáte nejsou úplně nejlepší vyhlídky, ale nezbývá než věřit a volit ve volbách, dokud tedy ještě máme tuto možnost! Přesto, že z výsledku voleb může vzejít třeba někdo jako pan Babiš, je možnost volit jedním z nezaměnitelných důkazů demokracie. A to přesto, že naprostá většina občanů se nechává strhávat „masírkou“ médií, ať jedné, či druhé strany a úplně míjí podstatu věci, tedy to, že se jedná o jejich vlastní peníze, o kterých politik rozhoduje.

Co s tím dělat?

Již Tomáš Baťa říkal, že revoluce se musí udát nejprve v hlavách lidí a já s ním musím souhlasit. Vše je vždy až následek nějakého uvědomění si, nějaké změny v nás samotných. Jedinou šancí, jak z tohoto začarovaného kruhu vystoupit je změna myšlení, budování národní hrdosti (nepleťme s nacionalismem), evropské jednoty (nepleťme s Evropskou unií v dnešní podobě, nicméně, že jsme v srdci Evropy je nezpochybnitelný fakt), sounáležitosti, umírněnosti ega a schopnosti naslouchat ostatním.

Návrat zpět ke společnosti, kde jsou základem skutečné hodnoty, jako svoboda jednotlivce a kde morální hodnoty nejsou jen vykradená fráze. Ke společnosti, kde je politika opravdovou službou veřejnosti. Až se takto smýšlející lidé budou schopni dostat do vysoké politiky a ovlivňovat dění nejen v naší zemi, máme šanci na změnu. Obávám se však, že potřebná revoluce nevzejde z běžného života, ale pouze z nějakého akcelerujícího extrémního impulzu. Jaký mám na mysli, si asi každý doplní sám.

Autor: Jan Hrbáč