Havárie MiG-19 v katastru Hradce nad Moravicí

V noci 21. května 1963 krátce po třiadvacáté hodině odstartoval pilot 2. třídy 8. stíhacího leteckého pluku Mošnov mjr. František Rozkošný k navigačnímu letu na MiGu-19S za ztížených povětrnostních podmínek po trati Mošnov-Vrbno-Tišnov-Zvolen-Mošnov. Noc a hustá oblačnost jejíž základna byla v 600m vyžadovala pilotáž pouze podle přístrojů.

Šestatřicetiletý stíhač, rodák z Bystřice pod Hostýnem, který měl nalétáno celkem 505 hodin (na daném typu 83 hod) netušil, že za krátko se jeho let velice dramaticky změní.

Letou MiG-19S výrobního čísla 150417 stoupal tmavou nocí a otáčel se do směru VPRNS (vzdálené přívodní radionavigační stanoviště). Stíhač ohlásil nalétnutí směru a ustálenou rychlostí stoupal do předem stanovené výšky 10 000 m.

Asi po 40 sekundách na výšce 4800 m pilot znejistěl. Letoun se chvěl, rychlost klesala na hodnotu 540 km/hod. Pilot si uvědomil své problémy a totiž, že ztratil prostorovou orientaci, kterou navíc bez viditelnosti skutečného horizontu nebyl schopen obnovit. Potlačil „knipl“ ale variometr přesto ukazoval stoupání 20m/s a navíc rychlost nadále klesala až k 300km/h.

Stíhač pochopil, že se letou nachází v nezvyklé poloze, snad ploché vývrtce, kterou nedokázal zvládnout. Neváhal, situaci ohlásil a ve 23 hodin a 23 minut provedl na výšce 4 000 m katapultáž. Letou MiG-19S dopadl na zem v těsné blízkosti provizorního přístřešku pro krávy, který patřil JZD Bohučovice. Pilot opodál a hlavně nezraněn.

Po dopadu letounu z výšky 4 000m zbyly jen trosky, zejména křídel a ocasních ploch, zbytek letounu je dodnes zaryt v bažině Záviliší, vlevo hned pod kopcem zvaným „Vilemák“

Moje maminka si na tu noc dobře vzpomíná, když se musela učit chemii, psali druhý den písemku a ona uslyšela obrovskou ránu. S touto událostí má pak v paměti spojenu ještě jednu věc. Když se druhý den šli podívat co se stalo, všude kolem místa dopadu, byly rozházené hliníkové plechy, které žvýkaly „místní“ jalovice, prý jim strašně chutnal :-).

Vzdušný trosečník, mjr. František Rozkošný se zbavil padákového postroje a zaklepal na svítící okno nejbližšího stavení. Světlo ihned zhaslo a ticho znamenalo jasnou informaci, noční návštěvníci nejsou vítáni. Naštěstí pilota „zachránili“ dělníci, kteří se vraceli autobusem z odpolední šichty v NHKG Ostrava.

Příčinou havárie letounu 2. letky s celkovou škodou 2 414 167,20 Kčs, byla vyšetřovací komisí stanovena a ve vyšetřovacím spisu VAU Praha 1963 zapsána chyba v technice pilotáže, a to přesto, že pilot trval na závadě umělého horizontu, základního pilotně navigačního přístroje.

Pilot mjr. František Rozkošný, hodnocený jako svědomitý a klidný, byl po povinném vyšetření v ÚLZ Praha uznán schopným a v leteckém výcviku i nadále pokračoval. MiG-19 létal do srpna 1964, celkem na tomto typu nalétal 105 hod. Následně byl přeložen k 6. sbolp (stíhací a bombardovací letecký pluk) a dále k 4. šlp (školní letecký pluk) do Přerova. Zde působil jako instruktor leteckého výcviku zahraničních pilotů.

Na letounech MiG 15UTI (dvoumístná verze MiGu-15) a L-29 Delfín létal až do roku 1973. V tomto roce se v Piešťanech přeškolil na vrtulník Mi-1. Svou leteckou kariéru ukončil absolvent LU Prostějov v roce 1975 s náletem 1 707 hodin. Vášnivý včelař a člen sboru dobrovolných hasičů Rychlov zemřel v lednu 2008 ve věku 80 let.

Závěrem nutno dodat, že MiGy-19 znamenaly pro Československé letectvo nejen obrovský výkonnostní posun oproti MiGům-15 a zvýšené nároky na pilotáž, ale také velkém množství závad, které vedly k mnoha leteckým katastrofám , které si při dnešní úrovni letecké techniky a provozu již neumíme představit. Časté závady na motorech RD-9B byly „doplňovány“ skoro stejně častým selháním automatu řízení ARU-2V (který dokázal zničehonic prudce změnit směr letu) a mnohými dalšími závadami. Letecký výcvik v těchto letech byl stále ještě pionýrskou záležitostí.

Autor: Jan Hrbáč, Za lepší Hradec, z.s.

s velkým poděkováním zdrojům, konkrétně

Letecké badatelně a panu Liboru Režňákovi a jeho knize Ocelový hřebec MiG-19