Údolím Divoké Orlice :: Hradec nad Moravicí - zpravodajský server

Úvodní stránka Tisk Mapa stránek RSS

Oficiální stránky MěÚ Hradec nad Moravicí

 
AKCE

 

 

Kontakt

Za lepší Hradec, z.s.
Pod Hanuší 473
747 41, Hradec nad Moravicí

info(zavináč)hradecinfo.cz

Údolím Divoké Orlice

Údolím Divoké Orlice

Publikováno: 20.6.2018

Pro členy SK Podolí a další příznivce turistiky uspořádal pan Zdeněk Novák další ze zájezdů, které se mezi Hradeckými těší velké oblibě. Tentokrát naplánoval na sobotu 9. června 2018 výlet do Orlických hor a do kláštera Hedeč. V autobusu nechal cestou do hor kolovat archy s fotografiemi z minulých zájezdů a my zavzpomínali na místa, která jsme v minulosti navštívili, a na ty, kteří již s námi nikdy nepojedou. 

Túru jsme začali blízko hranice s Polskem u kamenného mostu Zemská brána v údolí Divoké Orlice. Šli jsme po modré a na úvod vystoupali do malého sedélka pěknou kamenitou cestičkou. Dále jsme pokračovali k opravené Pašerácké lávce. V dávných dobách sloužila k pašování zboží, které na horách chybělo, ze sousedního Polska. Původně ji tvořily jen dva kmeny přes řeku. Údolí Divoké Orlice je velmi romantické a přímo vyzývá k procházkám ve dvou. 

Po cca kilometru od začátku se na trase nachází pozůstatek opevnění a jeden ze symbolů obrany Československé republiky – pěchotní srub Na potoku. Podobných objektů je v okolí mnoho a v řadě z nich se nachází muzea. Tento srub je výrazně větší než obvyklé řopíky kolem Opavy nebo na hřebenech hor. Také vnitřní prostory jsou rozlehlejší.

Po dalších několika stovkách metrů jsme přišli ke skalnímu masívu s názvem Ledříčkova skála s jeskyňkou v ní. Ta je pojmenována po legendárním zbojníkovi Ledříčkovi. Ledříček, syn krejčího, byl podle pověsti Jánošíkem Orlických hor, který bohatým bral a chudým dával. Jako mladík musel sloužit u sedláků, kde v něm vzrůstal vzdor, a když ho chtěl rychtář poslat na vojnu, tak utekl do lesů. Jednou se mu podařilo zmocnit pušky panského hajného a od té doby se ho všichni začali bát, kolikrát mu stačilo jen zamířit. Po kraji se pohyboval v převlecích, a pokud se dostal k hotovosti, rozdal ji chudým. Do jeskyně se spouštěl dolů po provaze z vedle rostoucí jedle. Podle jedné verze příběhu měl v zimě při spouštění do jeskyně uklouznout a zlomit si vaz, podle jiné z kraje odešel jinam a žil ještě řadu let. 

My jsme pokračovali dál a pod usedlostí zvanou Amerika jsme se občerstvili v bufetu místního rekreačního zařízení. V tomto zařízení se čas zastavil před desítkami let a většina lidí si vzpomněla na pionýrské tábory a rekreaci ROH. Občerstvit se také přijel místní občan – kutil s vlastnoručně vyrobeným osobně nákladním ekologickým třístopým tříkolým tricyklem s konfigurací náhonu 3x3. Přední 2 kola poháněl elektromotory, zadní vlastní silou šlapáním do šlapadel jako běžné kolo. Prý na tom uveze kromě sebe nejméně 200 kg nákladu a v zimě si poradí i s půlmetrem sněhu. Přemek Podlaha by zajásal.

Po posilnění jsme pokračovali do Klášterce nad Orlicí. Cestou jsme nalezli i pár hub. V Klášterci jsme navštívili kostel Nejsvětější Trojice. Ten byl od 13. století součástí kláštera. Klášter byl vypálen husity a v roce 1452 obnoven. Z té doby pochází i základ hlavního oltáře a stůl, na němž jsou čtyři erby rodu Jiřího z Poděbrad. My dále pokračovali po červené a u turistického rozcestníku Zbudov samoty přešli na zelenou. I bez sedmi piv jsme dorazili k monumentální Vejdově lípě. Ta je 700-800 let stará a má obvod kmene přes 13 metrů. Své jméno lípa získala na základě přezdívky jednoho z majitelů statku, u něhož roste. Lípa má v kmeni rozsáhlou dutinu, která je zakryta stříškou. Podle pověsti do ní kdysi dávno zapadl pasáček.

Nám už zbývalo posledních několik stovek metrů na oběd do restaurace Na pláži, která stojí na břehu přehrady Pastviny. Přehrada byla dokončena v roce 1938. Ačkoliv jsme byli předem ohlášeni, místní obsluha silně nestíhala. Situaci zachránilo několik účastnic našeho zájezdu, které se chopily iniciativy a jídlo nám roznesly. Za to jim patří velký dík. I když už nás začínaly dohánět dešťové mraky, 2 Zdeňci vodomilci  stihli přeplavat tam i zpět přehradu, ostatní přihlíželi nebo aspoň smočili nohy.  Přehradní voda byla o dost teplejší než v Moravici přes týden.

Autobusem jsme se přesunuli ke klášteru Hora Matky Boží Králíky (Hedeč) s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Byl vystavěn v barokním stylu a jeho součástí je i kaple Svatých schodů s ambity, pramenem, hřbitovem a poutním domem. Součástí komplexu je Památník obětem internace Králíky. Památník s historickou expozicí připomíná internace řeholníků, kteří byli na základě tzv. státem řízené centralizace deportováni a v období let 1950 – 1961 v tomto internačním klášteře komunistickým režimem omezeni na osobní svobodě. Kdo nechtěl navštívit klášter, mohl se projít k soše na Mariánském kopci, která je také přezdívána Hedečský Stonehenge. A to byla tečka za dnešním programem.

Výlet se vydařil, počasí bylo většinou slunečné, případně na konci minimálně zrovna nepršelo. Pan Novák si zaslouží velký dík za bezvadnou organizaci a výběr trasy v krásném prostředí. Vlastní túra od zemské brány k přehradě Pastviny byla dlouhá necelých 10 kilometrů s nastoupenými 230 metry a u kláštera Hedeč mohly přibýt další cca 2 našlapané kilometry. 

 

Autor textu: Daniel Ševčík, externí redaktor

 

Autoři fotografií: Zdenek Novák (SK Podolí), Ivana Římská, Daniel Ševčík   

Fotogalerie: Údolím Divoké Orlice

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>